Kromě vzduchu paráda.

Po přechodu studené fronty je dnes luxusní instabilita, ale možná až moc velká. Vzduch jde nahoru příliš ochotně - nestihne se nahřát a stoupáky nejsou koncentrované do širokých sloupců, ale trochu to bublá skoro všude.

Pro odlet z Cukráku je to ideální. Několikrát se mi v minulosti stalo, že jsem 100 m pod prostorem přestal točit trojku a při odletu vletěl do pětky. Dnes to nehrozí.

Pod prostorem prožabkuji ve výšce 800-1000 m a hned mimo prostor nacházím dnes jediný hezký stoupák - dvojku až do základny, která je bohužel jen v 1500. Pak mě třikrát po sobě spláchne nekompromisní čtyřka zase až do 800 m. Podlaha se dost zvedla, takže se vyškrabuji z 200 nad zemí. Napoprvé mi pomůže orel - takhle zblízka jsem ho viděl jen v Himálajích, v Česku ještě ne.

Třetí zvednutí už nezvládnu - po čtyřkách dolů totiž bývá jen tak nula nahoru.

Po přistání se mě místní paní ptá, jestli jsem startoval z nedalekého letiště. Když odpovím, že letím z Prahy, tak jí spadne brada a nabídne mi odvoz na autobus - díky moc. Ukazuje se, že to je pilotka dvojplošníku ve výcviku. Navíc chodila s Martinem Šonkou do školy. Ten prý musel sedávat v autobuse s pytlíkem vepředu. Teď si to asi kompenzuje. 😀

Ve vesnici se v klidu najím a autobusem a vlakem dojedu pohodlně do Prahy. Na Cukrák jsem ráno přijel autobusem, takže ani nemusím stahovat auto.

Glider	OZONE Zeno 2 (EN D)
Route	62.6 km (62.6 pt)
Duration	2:12