Boomerang 2025.

Závod má jednoduchá pravidla: Doleť co nejdál a do západu slunce se vrať na Javorový. Můžeš využít hromadnou dopravu a trať se měří přes jeden otočný bod. Po několika odkladech kvůli počasí už byl závod málem zrušen, ale pořadatele jsem ukecal, ať vypíší aspoň nultý ročník bez velkorysých cen – ty byly ohlášeny na 25000 Kč pro vítěze, 10000 pro druhého a tak dále. Startovné mělo přitom být jen 500 Kč.

Kvůli jižnímu větru startujeme z Ondřejníka, kam je nám zajištěn převoz – cíl je totiž pořád na Javorovém, takže si tam nechávám auto. Předpověď vypadala velmi slibně, ale nakonec to velká sláva není. Dopoledne je trochu vysoké a všechno je hodně utlumené. Na Ondřejníku je kurz a žáci slétávají dolů z kopce přímým letem – nikde je to nepřizvedne, nikde to s nimi nehodí. První závodníci to zkouší v poledne, ale všichni postupně vyhnijí. Chodit to začne až po půl druhé. I tak málem skončím na zemi a slabý stoupák najdu až kousek nad přistávačkou.

Vytočí nás ho docela velká skupina, ale rozprskneme se každý jinam. Můj plán je letět proti větru dopředu na Radhošť, tam si udělat povolený otočňák, pak letět do cíle, případně protáhnout za něj a vrátit se hromadnou dopravou. Když bych letěl jenom po větru, tak musím dřív přistát, abych se stihl vrátit. Druhá možnost by byla udělat otočňák až za cílem a zkusit se vrátit rovinami, ale usoudil jsem, že po horách to poletí líp.

A to se opravdu i děje. Jakmile přeskočím na hřeben, tak to tam chodí celkem spolehlivě a pod hřeben se nikdy nepropadnu. Ani tady nejsou stoupáky nijak zvlášť výživné, ale aspoň se postupně zvedají dostupy – z původních 1700 až nad 2000.

Otáčím na konci hřebene a po větru letím zpátky. Na Smrku chytím dnešní nejsilnější stoupák a přeskakuji na Lysou horu. Konečně mám příležitost si Beskydy pořádně proletět. Když jsem tu byl před třemi roky na normálních závodech, tak jsem z nich tolik neviděl.

Do cíle je to na dokluz, ale výškou šetřím, abych pak mohl natáhnout co nejdál.

Na státní hranici při točení slabého stoupáku hledám, kdy mi ze které vesnice jede autobus. Zjišťuji, že z hranice jede autobus za hodinu, takže můžu natáhnout zhruba 4 km do Polska, které se pak vrátím pěšky. Normálně bych stopoval, ale to pravidla neumožňují. I tak jedno auto staví a řidič mi nabízí odvoz, ten ale musím odmítnout.

Dvěma autobusy se dostávám do cíle, kde mě čeká potlesk, šampaňské a luxusní steak. Závod jsem totiž vyhrál! Účastníků bylo jen 6 a ne každý to vzal tak vážně jako já, ale i tak mám z vítězství velkou radost. Forma tohoto závodu mi maximálně vyhovuje – startuj si kdy chceš, leť kudy chceš, jen se večer vrať k ohni, u kterého byla parádní atmosféra. Organizátorům chci moc poděkovat, opravdu jsem si dnešek užil.

Glider	OZONE Zeno 2 (EN D)
Route	63 km (63 pt)
Duration	3:09