Repete.

S Pištou jsem nedávno letěl jeden ze svých nejkrásnějších letů – ze Straníka přes Malou Fatru a Vysoké Tatry. Dnes je příležitost si to zopakovat.

Na Straníku jsou závody s podobnou trasou, ale vzdušný start je později, tak stejně jako včera letím sám.

Na to, jak jsou malé dostupy v bezoblačné termice, tak přeskok na Malou Fatru zvládám ještě celkem dobře. Kolem 1000 m je nějaká bublinka, ale nedokážu ji udržet, tak skáču ke svahu, kde doufám v něco lepšího. Ale propadnu se až na 720 m – nějakých 200 m nad údolím. Zachrání mě až káně, se kterým se po desetince zvednu zase až nad těch 1000, kde ale slabý stoupák končí. Dělám hloupou chybu – letím do slepého údolí, kde nic není a 200 m se zase propadnu.

O svah dál se podruhé zachraňuji a konečně se zvedám do normální výšky, která umožňuje napojení na hřeben.

Z konce hřebene Fatry skáču na Veľký Choč a u kopců po cestě jsou spolehlivě stoupáky. Dostupy jsou kolem 2000 m – někdy jen 400 m nad terén. To jde ale dobře dohromady s bezoblačnou termikou, protože se aspoň stoupáky lépe hledají podle terénu.

Na velkém přeskoku u Ružomberoku mám štěstí – většinou klesám jen kolem 0,5 m/s, takže neztrácím moc výšky. Na speedu navíc vletím přesně do jádra a pochválím se, jak jsem dobře odhadl, kde stoupák bude. V tom z toho vypadávám a musím hledat znovu.

Minulý přelet Tater nemám natočený, protože jsem neměl dost baterky. Dnes baterku mám, ale zase mám málo místa na kartě. Na startu mi kamera říkala 4 hodiny záznamu, tak po 2 hodinách kameru vypínám, ať zbude na to nejzajímavější. V Západních Tatrách kameru zase zapínám, ale po 40 minutách místo dochází… Ve vzduchu se rozhoduji smazat začátek letu, ať z Vysokých Tater aspoň něco mám.

Na Tatry se psychicky i fyzicky připravuji – najím se, napiju, vyčůrám. Nad nimi na to nejspíš nebude prostor. Ale vzduch je dnes mnohem klidnější než minule. Vítr je slabší a navíc spíš severní, takže se to tu tolik nemele.

Minule jsem letěl po polské straně, dnes letím přímo po hlavním hřebeni. Jsou tu dlouhé úseky bez stoupáků ale i bez klesáků.

U Gerlachovského štítu nechci riskovat, že skončím v Polsku, tak přelétám na stinnou JV stranu v závětří. Asi to byla zbytečná obava, nasvícená nafukovaná strana by mě jistě podržela. Ale dnes jsem si dal za cíl přelet Tater a ten je splněn, takže můžu s klidem přistát. Navíc už je dost pozdě, takže bych se stejně o moc dál nedostal.

Deniska jela autem pode mnou a než dám padák do květáku, tak je u mě – díky moc, moje drahá. Proto to za Lendakem i otáčím, ať nemusíme jezdit zbytečně tam a zpátky.

Glider	OZONE Zeno 2 (EN D)
Route	119.5 km (119.5 pt)
Duration	6:09