Trpělivost.

Na Martinkách jsou dnes závody, takže taxíky jsou obsazené a na startu jsme až v 11:45. Ale aspoň hned ze startu chytám slušný stoupák, takže se letí pohodlně.

Pišta nám naplánoval trať přes Suchý vrch, ale sám je na závodech. Závodníci mají podobnou trať, ale musí čekat na vzdušný start, takže letím sám.

Včera jsem dostal lekci a dnes letím velmi trpělivě. Dotáčím stoupáky a snažím se lítat s rozumem. To znamená, že koukám, kde se tvoří nebo aspoň jsou mraky, a létám k nim. Beru každou jedničku a často se mi ji podaří dostředit na dvojku nebo trojku. Když bych jedničkami prolétal, tak jádro netrefím.

První rameno letím podle mraků, ale na naplánovaném Suchém vrchu žádný není. Rozhoduji se otočit dřív - po předchozích nezdarech nechci skončit na zemi na prvním otočňáku. A dobře dělám - pořadatelé závodů trať před startem taky zkrátili.

Zpátky ke startu se dostávám dobře - na rozdíl od prvního ramene, kdy jsem se držel většinou 1400-1800, letím zpátky spíš mezi 1800 a 2300. Jen jsem hrozně pomalý - závodníci mě dohání a ve stoupáku vidím, jak mě křídlo točící úplně stejnou stopu dostoupává - chtělo by to shodit pár kil. I proto se mi možná poslední dobou moc nedaří - vždycky jsem lítal přeplachtovaný a ve vzduchu jsem se snadněji udržel. Teď jsem přetížený a letím spíš jako šutr.

U startu dotáčím, co to jde, a přeskakuji na druhou stranu hřebene. Fouká totiž SZ vítr a druhá strana je nafukovaná.

Hřeben u startu ještě nedrží, protože je spíš ofukovaný, ale na Malou Fatru přeskakuji do takového nafukovaného trychtýře, který mě z 850 m vytáhne až do nebe. Letím za závodníkem, který dnešní task vyhraje. Většina ostatních závodníků letěla po jižní straně dál od hřebene, kde byly naskákané mraky a kde to nejspíš bylo před větrem trochu schované. Ale myslím, že trasa podél nafukovaného hřebene byla rychlejší. Navíc se to dalo myslím odsváhnout, ale já radši neriskuji a stoupáky dotáčím. Z jednoho musím vyletět dřív, protože se blíží prostor. To nechápu - v Česku nemáme skoro žádné hory a strop je ve FL95, na mnohem hornatějším Slovensku je prostor už od FL80. U Martinek je gliding area, ale taky jen do FL80.

U hlavního hřebene vytáčím poslední stoupák a 15 km do cíle je to prakticky na dokluz. Přeskakuji zpátky na jižní stranu a beru to ještě pod mrak, abych měl co nejvíc výšky na zavření trati. To se mi daří na 500 m a pak už jen přistávám u závodníků v cíli.

Dnes jsem spokojen - letěl jsem chytře a trpělivě, držel jsem si výšku a ani jednou jsem se nemusel zachraňovat. Neletěl jsem tupě podle naplánované trati, ale uzpůsobil jsem ji podmínkám. Jen musím zapracovat na rychlosti. Nejvíc času ztrácím točením slabých stoupáků, ale bez nich se propadnu nízko a času ztratím ještě víc. Rychle najít dobrý stoupák prostě zatím neumím, tak musím brát vše.

Kluzák	OZONE Zeno 2 (EN D)
Trať	113.4 km trojúhelník (158.7 b.)
Trvání	5:23