Za Pištou.

Na slabou západní situaci Pišta vymyslel let ze Straníka přes Malou Fatru, Vysoké Tatry a dál až klidně na Ukrajinu. Jen v cestě od Prešova překáží několik prostorů. Takováto meteorologická situace nastává prý velmi zřídka.

Hned od začátku je vidět, kdo umí dobře plánovat. Pišta řekne: „Brdky za Straníkem nefungují, takže jediná možnost je přeskočit na Malou Fatru. Na to je potřeba hodně výšky. Dokud ji nebudete mít, tak radši zůstaňte na Straníku.“ Já o tom takhle vůbec nepřemýšlím, ale musím se to naučit. Když bych letěl sám, tak vytočím stoupák, kouknu, kde jsou mraky, případně jak fouká vítr, a tam bych letěl. Malá Fatra by mě nejspíš vůbec nenapadla, protože byla bokem na vítr, skákali jsme na SZ stranu a nechtělo by se mi dělat velký přeskok z prvního stoupáku, který většinou nemá nic moc dostup.

Taky je vidět, kdo umí točit stoupáky. Startuji chvíli za Pištou, ale než něco slušného najdu, tak on má 1900 m. Taky je tedy pravda, že po startu řeším jeden problém. Mám rozbité zapínání jedné šňůrky na sedačce, tak ji mám trvale zapnutou. Ale zapomněl jsem si jí prondat nohy, takže to řeším až ve vzduchu.

Po vytočení zatnu zuby, vyrazím na velký přeskok a naštěstí nad údolím dotočím asi 300 m, díky čemuž to v pohodě dávám. Malou Fatru přelétáme celkem v klidu, já vlaji asi 3 km za Pištou, který na některých místech čeká. Na přeskocích ho doháním, ale ve stoupácích ztrácím.

Z Fatry musíme přeskočit bezoblačnou oblast směrem na Vysoké Tatry, ale nějaké mezistoupáky jsou naštěstí i tam. Větroně tady určitě mají nějaký závod, protože jich je plné nebe. Jeden vletí do mého stoupáku a začne ho točit na druhou stranu než já. Nechci mu skončit na křídle, tak ze stoupáku radši odletím a nechám ho závodit.

Na let kolem Vysokých Tater se celý život těším, ale dnes je to očistec. Původně ani nevíme, jestli letět po polské nebo slovenské straně. Vítr jde skoro přesně po hřebeni, jen maličko z Polska. Na slovenské straně jsou zase mraky... Nakonec Pišta volí polskou stranu a je to dobré rozhodnutí. Mraky tu taky naskáčou a je to aspoň trochu nafukované. I tak je to neskutečná lambáda. Šíleně to se mnou hází a už se těším, až budu z Tater venku. Neklapne mi to ani jednou, všechno pochytám. Aspoň, že tak. Jinak by psychika šla dolů asi ještě víc.

Na chvíli se dostanu i do čela pelotonu, ale propadnu se nízko a vracím se zase na chvost.

Po vyletění z Tater je to hlavně boj o to, jak se nedostat do prostoru. Mraky fest tahají a i když přestávám točit 100 m pod pokličkou, tak zpod nich musím vylétat a prostoru se vyhnu jen tak tak. Později už ani netočím a pod mraky prolétám rovně.

Jenže po nějaké době mraky končí a je třeba změnit taktiku nebo trať. Pišta letí doleva a já mám za to, že chce letět po původně naplánované trase - prostory severně od Prešova obletět skoro až Polskem. Tam už se mi po pravdě řečeno nechce, tak to napálím do modré díry, prakticky na jistou vyhnívku. Stává se to málokdy, ale dnes už toho mám prostě dost a upřednostním rozumnou cestu domů. Pišta to pak otočí a přistane ne moc daleko od místa, kde jsem přistál já, jen se 40 km navíc. Na sever si letěl jen pro stoupák, pak to stočil zase jižněji.

Ale rozhodně mě nemusí mrzet, že mě dnes přelítal - celé to odtahal a určitě si to zaslouží. Já jsem se toho zase dost naučil.

Glider	OZONE Zeno 2 (EN D)
Route	158.7 km (158.7 pt)
Duration	5:22