Vyměkl jsem.

Vytáčím klasicky vlevo od startu a letím po obvyklé trase na západ. Proti mému prvnímu pokusu na Summitu chci trasu jen o něco natáhnout.

Dotáčením se moc nezdržuji, až skončím nízko nad údolím, ale naštěstí se vyškrábu. Na západním konci hřebene nepřeskakuji dozadu, ale pokračuji dál na západ. Míchá se tady několik jevů – údolka z východu, termika z jihu, meteorologický vítr ze severu, přetékající údolka ze SV. Letím 16 km/h, za chvíli tím stejným směrem 50 km/h.

S přitočením u sedla mezi údolími přeskakuji na další hřeben, kde dnes konečně dotáčím základnu. Pak se potkávám s Karlem, který dnes startoval o něco později a trasu si trochu zkrátil. Úplně na stejném místě se ale nepotkáme, jen o sobě víme.

Přes hřeben ve vedlejším údolí letíme přímo nad ním. Ze severu je nafukovaný, z jihu nasvícený. Naštěstí se nepropadneme pod něj – nebylo by úplně jednoduché se rozhodnout, na jakou stranu přepadnout.

Pak dělám zásadní chybu. Trojúhelník chci protáhnout co nejvíc na sever a bláhově letím na jižní nasvícený svah. Ale netuším, že severní meteorologický vítr 4 m/s termiku přetlačí. Vítr je totiž posílený tím, co si Alpy natáhly ze severní strany. U skály se dostanu do rotoru a kruté splachovačky. Křídlo naštěstí nad hlavou udržím, ale speed si v tomhle šlápnout netroufnu. Doletím doprostřed údolí, kde na mě čeká parádní 4,5 m/s stoupák – dobrý revanš za prožité útrapy.

Dál už letím radši prostředkem údolí, kde to ani moc neklesá.

Pak dolétáme k medúze – obřímu mraku, který má základnu asi o půl kilometru níž než ostatní mraky. Karel mi pak vysvětluje proč – vzduch vytlačila konvergence větrů, které se tady potkávají, proto je vzduch podstatně studenější než u normálních stoupáků.

Když na mě z mraku vypadne pár krupek, tak si řeknu, že by to tak pro dnešek asi stačilo. Dolétám ke Greifenburgskému hřebeni a srabácky po něm letím zpátky ke startu. Aby mi to nakreslilo pěkný trojúhelník, tak to chtělo přeskočit na západní svah a pak až do vedlejšího údolí u jezera. To se povedlo Karlovi. U medúzy si počkal, až se údolí rozsvítí, takže pak byla tato trasa realizovatelná. Tato dovednost mi zatím taky chybí, Karel ji použil i včera – na správném místě ve špatný čas, tak tam prostě chvíli počkám. Já vždycky hned letím dál, ať jsou podmínky jakékoliv.

Těsně před startem prohnívám asi 200 m, ale naštěstí se mi je podaří ještě dobrat, takže můžu ze shora stáhnout auto a být včas dole. Nicméně přistání ve čtvrt na čtyři o využití potenciálu dne opravdu nesvědčí.

Glider	OZONE Zeno 2 (EN D)
Route	93.4 km FAI (149.4 pt)
Duration	3:43