Tohle je jaro?

Na Rané jsou extrémně slabé podmínky. Chodí sotva půlkové stoupáky do +200 m nad start. Ani špičkoví piloti, kteří tu dnes jsou, se nedokáží vyzvedat. V jeden okamžik je na svah nalepených 31 křídel. Další spousta čeká na zemi. Dávám proto velký pozor, abych se s někým nesrazil. Někdo točí doleva, někdo doprava, někdo svahuje, někomu to líp stoupá.

Nevím, proč je to tak slabé. Instabilita měla být, včera byla skvělá. A vysoká sice je, ale je jí celkem málo, sluníčko moc utlumené není.

S mými týmovými parťáky se domlouváme na společném přeletu, ale tak dlouho se sledovat nedokážeme. Letíme proto nakonec každý sám, ale něco ulítnout se z celé Rané podaří jen mě a Víťovi.

Když s Vrbeňákem a dvěma dalšími piloty po hodině a půl šudlání konečně vytočíme aspoň 1100 m n.m., tak si řeknu, že snad nic nemůže být horší než tenhle masomlejnek, a vydávám se na přelet. Je mi celkem jasné, že budu po 10 km na zemi, ale jsem s tím smířený. Nicméně kdekoliv mimo Ranou to je lepší. Ke Kruškám se nějak doplazím, díky čemuž vidím start závodních motorek na okruhu v Mostě jako na dlani. Nejdřív vyjíždějí do zahřívacího kola, pak se na startovním roštu srovnají ještě jednou a vyráží naostro. Jsem zrovna opravdu hodně nízko a už si vybírám místo na přistání, takže je vidím pořádně zblízka. Nicméně se vyzvedám a pokračuji dál.

U Kapucínu chodí stoupáky o něco lepší, jedna dokonce pětka integrovaná. Nicméně dostupy pořád nejsou moc dobré, tak se rozhoduji to přes hory do Německa tentokrát neposlat. Vítr se navíc na chvíli trochu stočí na JJZ, tak to i po hřebenu jde celkem dobře. Když se vítr vrátí na JV a musím letět kolmo na vítr, tak jsou už dostupy vyšší. Jenže v Německu je přede mnou Drážďanský prostor, který by bylo lepší dnes vzít ze západu, tak letím dál po hřebeni.

Přes Krupku a Děčín to jde docela dobře, potkávám na obou místech pár křídel.

Hřeben končí a já pokračuji na Růžovský vrch. Ale zvolím špatnou stopu přímo – lepší by bylo letět kolem terénní nerovnosti víc předem. Takhle mě akorát spláchne trojkový klesák až na zem a já těsně před Růžovkou musím přistát.

Cesta zpátky je jako ze sna. Po půl minutě stopování mi staví hned druhé auto. Nejde do Děčína, ale do Liberce, nicméně mě bere aspoň na křižovatku. Na té je zastávka autobusu, který jezdí co dvě hodiny. Ale stojí tam lidi a prý má zrovna jet. A taky že jo! Za dvě minuty je tu. V Děčíně mám na přestup na vlak čtvrt hodiny, za kterou si akorát stihnu koupit gyros k večeři. A dokonce i v Praze přijdu na perón, zrovna když tam je metro. Po přestupu zrovna tak.

Glider	OZONE Zeno 2 (EN D)
Route	90.5 km (90.5 pt)
Duration	5:01