Svahůvka a Alpy.

Když se ráno rozfouká, tak si dosváhnu na jižní otočňák. Jde to neskutečně snadno, prakticky pořád letím na plném speedu, až musím střídat nohu, kterou na něj šlapu. Jen před nějakou náročnější pasáží v podobě gajblu nebo ofukované hrany trochu zpomaluji. Je to trochu proti větru, ale to je nakonec dobře – na konci hrana trochu ustupuje, takže pokud by to bylo po větru, tak by se zpátky špatně vracelo, což hrozilo včera. Ale díky směru větru to jde dobře i zpátky.

Cestou na start prolétám pětkovým stoupákem, což mi trhá srdce. Ale v každém stoupáku si položím otázku: Potřebuji teď na něco výšku? Odpověď je obvykle ne. Tak v něm aspoň zpomaluji, což mě stojí trochu času, ale úplně zadarmo bez jediné otočky naberu 500 m.

Pro lítání jsou v této části důležité úplně jiné věci než obvykle. Schopnost točení je k ničemu, důležitější je volba stopy – zaletět do gajblu, nebo ho vzít předem? A taky rozhodnutí, kde šlapat plný speed a kde ho vypustit.

Na sever od startu mi to pořádně klape. Po vletu do turbulence jsem správně vypustil speed. Jenže jsem ho zase hned šlápl, když tam ještě byla.

Když nějakých 20 km na sever od startu končí horní hrana, tak se musí přejít na alpský styl létání – najít stoupák, ustředit, vytočit ho, až dokud nezačne slábnout, a vyrazit hledat další. Než to začnu dělat, tak hodně proklesám. Dole už hrana nenese a člověk musí vzít zavděk slaboučkými stoupáky. V těch jednak není jistota, že se zachrání, a jednak se v nich ztrácí spoustu času. Na dva pokusy se zvednu nad hranu a tam už lítám horem.

Když dorážím na 200km otočňák, tak si říkám, že mám skvělý čas. S rezervou jsem se chtěl začít vracet v 15:00 a je teprve nějakých 14:10, tak letím dál. Ale zvolím špatnou stopu předem a z 3200 proklesám v trojkovém klesáku skoro až na zem. Naštěstí se zachraňuji v desetince, u které se modlím, aby neskončila. Z ní je postupně půlka, pak jednička, najednou to na chvíli hvízdne na trojku, na které to po chvíli zůstane, až to nahoře začne zase slábnout na jedničku. U té si říkám, proč bych ji probůh točil, ale co bych za ni dole dal.

Cestou zpátky si hlídám výšku, poctivě točím všechny trojky, které potkám, a potvrzuji si zkušenost z Česka – když to po klesáku párkrát pípne, tak to je teprve bordel mezi stoupákem a klesákem – jádro je ještě o kus dál.

Když se napojuji na horní hranu, tak vím, že už mám vyhráno. Zase přestávám točit a ke startu se dostávám úplně zadarmo, protože mám vítr v zádech a hrana nese.

Přistávám zase na startu, i když tak elegantní jako včera to není – proskakuji si šňůrami.

Glider	UP Trango X-race (EN C)
Route	218.2 km triangle (305.5 pt)
Duration	8:13