Ještě se mám co učit.

Dnes mají být lepší podmínky, tak chceme startovat dřív než včera, ale chmurky se žádné nedělají, chrousti nestoupají a rogala, která nám včera pomáhala, sedí na zemi. Pak navíc přiletí vrtulník, takže musíme čekat a nakonec jsme s Víťou ve vzduchu jako první odletáři.

Víťa se na startu trochu zdrží, ale naštěstí je před startem nulka, tak na něj čekám a pozoruji jeho start. Pak letíme za kopec na jižní nasvícenou stranu, kde se zvedáme, ale jen do 2000 m n.m. Včera jsme tu měli 2400. Víťa navrhuje počkat na další stoupák a vytočit víc, ale nakonec to skáčeme i tak. Po přeskoku se zachycujeme naštěstí celkem v pohodě.

Pak začnu točit dvojkový stoupák, ale Víťa ho prolítne a o nějaký kilometr dál najde trojku. Tím pádem mi trochu ulítává a já ho musím dohánět. Domlouvali jsme se, že když na to budou podmínky, tak povalíme plný knedlík, takže letím na celém speedu. Díky tomu ho doháním a předháním, ale samozřejmě jsem o dost níž. Nicméně vlítnu do nejdivočejšího stoupáku, co pamatuji. Vystřeluje na 7 m/s, které ale nedokážu ustředit, nicméně i tak stoupám průměrně nějaké 4 m/s. Než mě Víťa doletí, tak jsem v jeho úrovni. Křídlo mi tancuje nad hlavou, takže se Víťa nechce držet přímo pode mnou a točí kousek dál slabší část stoupáku. Tím pádem jsem rázem o nějakých 200 m výš. Jsem rád za své hodňoučké Trango, které mi ani v této divočině neklape.

Pak volím stopu, ale špatně. Včera nad prvními vrcholky údolí nebyly mraky, tak zalítávám podobně jako včera víc dozadu. Jenže včera jsme tu měli dost výšky a přesmažili jsme to vrchem. Dnes si zalítáváme do velkého kotle, kde nic není. Už myslím, že tady skončím a zbytek dne strávím pochodem z kotle ven, ale nakonec se mi nízko nad zemí podaří najít aspoň slabý stoupák, který mě postupně dostává zase nahoru. Víťa mezitím svahuje o skálu, což ho taky zvedá, ale pomaleji. Když můj stoupák zesílí, tak se ke mně Víťa připojí a letíme zase spolu.

Pak přeskakujeme ke skále, která byla včera zastíněná a kde jsme málem skončili. Dnes to tam Víťa smaží podél skály bez točení. Mně je líto tam i čtyřkové stoupáky nechávat, ale u skály je fakt zbytečné točit a lepší je letět podél ní, ve stoupání jen zpomalit. Tím pádem mi Víťa ulétává.

Vytáčím letošní maximum 3300 m n.m. a vydávám se na velký přeskok. Ale bohužel ani tato výška mi nestačí. Shledávám se s Víťou, který letěl podél skály dál, a už se těším, že poletíme zase spolu. Ale bohužel už nechytám stoupák, který točí těsně před sedlem, kde potřebujeme proletět. Říkám si, že na druhou stranu sedla se dostanu víc předem, ale hřeben nejde obletět – pokračuje pořád dál a dál, takže se do údolí zařezávám níž a níž. Až pozdě mě napadne skočit zpátky na jižní nasvícený svah a musím přistát dole v údolí.

I když jsme tu za víkend žádné velké výkony nepředvedli, tak jsem si to skvěle užil a o lítání v Alpách se zase něco naučil. Podmínky jsou mnohem silnější než v rovinách a scenérie jsou nádherné.

Glider	UP Trango X-race (EN C)
Route	63 km (63.1 pt)
Duration	3:16