Plán byl Karlštejn.

Doletět z Karlíka na Karlštejn je můj sen. Už několikrát jsem to zkoušel, ale vždycky jsem vyhnil na konci Karlícké hrany. Tentokrát se mi nedaří vytočit prostor u startu, tak letím nad vesnici a vytáčím ho až tam. Díky tomu neletím dál podél hrany, ale nasměruji to rovnou na hrad. Dolétám tam s psí výškou a chci si Karlštejn prohlídnout co nejvíc zblízka, ale není tam kde přistát. Proto se držím v uctivé vzdálenosti před kopcem, za kterým je hrad při pohledu ze země schovaný. Ke kopci přijde stoupák, který mě zvedne zase až k prostoru, takže můžu pokračovat.

Další cíl je Beroun. Je velmi povznášející přeletět z jedné startovačky na druhou. Z Karlíka se mi to kdysi povedlo na Staňkovku, teď tedy i na druhou stranu na Beroun.

Chodí to skoro všude, což je zajímavé. Dnes mají být dostupy přes 2000 a vysoké dostupy obvykle znamenají stoupáky daleko od sebe, takže se pod nízkým prostorem nedá letět. Ale dnes to jde i tak.

U Berouna se trochu zaseknu -nedaří se mi vytočit nic pořádného, stoupáky mě snášejí zpátky, ale nechci se dál pouštět s jinou než maximální výškou. Přemýšlím, jestli pokračovat na Knížkovice, kam už jsem z Berouna taky doletěl, ale když konečně vytočím, tak se rozhoduji obletět ještě nižší prostor a dál pokračovat aspoň trochu po větru.

Letí se mi dnes naprosto skvěle. V Čechách se mi dlouho nedařilo, ale dnes všechno funguje tak, jak má. Řeknu si, že u lesa za polem bude stoupák, doletím tam s 200 m nad zemí a je tam jako podle jízdního řádu. Klesáky dnes taky jsou, ale přesně podle učebnicových pouček je za nimi vždycky stoupák. Stoupáky jsou trochu sfouknuté po větru – točím jádro, vypadnu z něj, letím trochu dál po větru a zase tam je. Dá se na to dnes celkem spolehnout, ale stejně si radši s nízkou výškou dál točím jedničku, dokud z ní není nula. Pak teprve letím dál za jádrem. Když bych jádro po větru nenašel, tak už bych se proti větru do stoupáku nevrátil.

Tím, že nejsou mraky, tak se těžko odhaduje, jak dlouho stoupák ještě bude pokračovat. Většinou se mi z něj daří vyletět včas, ale jednou musím kvůli prostoru dávat uši a dokonce spirálu. Když z ní vyjedu, tak vario zakvílí. Říkám si, že jsem z ní asi vyjel moc rychle, ale ne. Vario kvílí pořád dál, ze spirály jsem vyjel přímo do jádra.

U Roztoků nemůžu letět rovně po větru, protože je tam velký les. Volím mezi letem mírně bokem na vítr vpravo, nebo víc bokem vlevo. Volím trasu vlevo, protože mě rychleji přiblíží ke konci prostoru. Nicméně let hodně bokem na vítr mě málem uzemní, těsně za lesem je ale naštěstí záchranný stoupák.

Míjím další mou oblíbenou startovačku – Řevničov. To už jsem venku z prostoru, ale bohužel se mi nad 1000 m stejně nedaří vystoupat. Nicméně to nevzdávám a díky trpělivosti se nakonec přeci jen zvednu. „Vyletět z prostoru a vyhnít“ se dnes naštěstí nepotvrzuje, takže za chvíli míjím Ranou a Oblík. Zvažuji, že to vezmu přes Ranou a v případě problémů se tam zachráním svahováním, ale nikdo tam kupodivu není. Rychlý pohled na sondu ukazuje nárazy 11 m/s. Nahoře se přitom letí skvěle – stoupáky jsou klidné a široké.

Jak všechno dnes funguje podle předpokladů, tak to v souladu s předpoklady taky nefunguje. Říkám si, že to hlavně nesmím vzít přes Milešovku, protože to tam je termicky hluché – všude je spousta posekaných polí, tam jsou lesy v dolíku. Milešovka je navíc homole, takže se o ni vzduch nezvedne. Nicméně mě k ní vítr stejně sfoukne a je to tam přesně tak špatné, jak jsem čekal. Přelétám ji bez pípnutí varia a až teprve v jejím závětří začínám něco lovit. Je to pochopitelně turbulentní.

Šudlám, šudlám, až přešudlám kolem Milady a vlastně až ke Kruškám. Tam se teprve zvednu, minu další startovačku Krupku a můžu pokračovat do Německa.

Už z dálky jsem na jinak bezoblačném nebi viděl velký hřib. Nejdřív jsem si myslel, že je to ojedinělá bouřka, ale jak jsem se přibližoval, tak jsem zjistil, že to jde z hořícího lesa, který vzplál v Českém Švýcarsku. Vyhýbám se tomu velkým obloukem. Vítr unášející žhavé uhlíky zapálil i další les opodál a kouř zastiňuje velkou oblast.

Kromě toho bohužel v Německu nastupuje vysoká, takže večerní slabé podmínky jsou dále utlumené. Nicméně kde nejsou stoupáky, tak nejsou ani klesáky, tak si aspoň užívám neskutečný dokluz s klouzákem snad 20:1.

Cesta zpátky je velmi pohodlná – 20 minut pěšky na autobus, ale než stihne přijet, tak mě bere auto na nádraží ve městě, odkud dvěma navazujícími vlaky do Drážďan a tam odtud FlixBusem až do Prahy.

Glider	UP Trango X-race (EN C)
Route	179.1 km (179.1 pt)
Duration	6:09