Zmatek po startu.

Na dnešek je vypsaný 90km task. Start je kvůli náročné logistice až ve 13:15, i když letět by se dalo už od 11:00.

Před startem se motám těsně vedle startovní kružnice, ale hlídám si, abych do ní nevlítl. Když „zazní startovní výstřel“ a všichni ostatní piloti vyrazí, tak zkontroluji hodiny a vidím, že už fakt můžu letět. Jonáš, který byl kousek vedle mě, se ale po chvilce začne vracet. Kouknu na přístroj a vzdálenost k dalšímu otočňáku se zvyšuje. Kilometr od startu vyhodnotím, že se Flyskyhy musel splést, přepnu na další otočňák a letím dál. Ale červík pochybnosti ve mně pořád hlodá, jistý si jsem přeci jen tak na 90 %. Takže to na druhém kilometru otáčím a vracím se zpátky na start. Nechci riskovat, že celý den poletím a pak za to dostanu nula bodů. Já a Jonáš jsme nebyli jediní, které to potkalo, další piloti se vraceli z 5. nebo dokonce 12. kilometru. Nicméně já jsem opravdu mohl letět dál, pozdější analýza tracklogu potvrdila, že jsem kružnici protnul až po startu.

Po hřebeni se letí dobře, daří se mi držet dobrou výšku. Postupně dolétám a předlétám Béčková křídla, Hausa a později i Janču. Na přeskocích mi i Béčková křídla ulétávají, ale ve stoupácích se obvykle dostanu zase nad ně. První otočňák je vystrčený trochu do rovin, ale údolí přeskakuji po horách – nechci lítat do vyhnívací oblasti, kde jsem skončil v sobotu (takový místní Libouchec).

Po pinknutí otočňáku se zpátky k horám už nicméně nevracím a mířím až k hřebeni před údolím. Ignoruji půlkové a jedničkové stoupáky a říkám si, že u hřebene bude něco lepšího. A taky že jo! Vytáčím stoupák měsíce – trojapůlkový výtah až do nebe. Navíc jsem jediný, komu se ho daří ustředit, dalších snad pět křídel, která se v oblasti taky motala, je během pár minut kilometr pode mnou.

Dál po hřebeni se letí skvěle, potkávám ještě několik pěkných stoupáků a držím se ve výšce kolem 2 km. Někdy to je spíš boj o to, abych neskončil v mraku. Druhý otočňák na druhou stranu od startu je opět vystrčený trochu do rovin. Když ho pinknu, tak se vracím k hřebeni a čekám opět zázraky, ale tentokrát se nekonají. Nastává skoro dvouhodinové hlušší okno, kdy to nechodí ani u hřebene, ani v rovinách. Ke třetímu otočňáku (tentokrát opravdu hluboko v rovinách) chci vyrazit, jakmile u hřebene vytočím základnu. Ale to se mi nedaří, tak se vydávám už ve 2 km, tedy asi 500 m pod mraky. V rovinách beru každý prd a pomaličku se šinu k poslední otočce. Jakmile ji pinknu, tak už se trochu smiřuji s tím, že do cíle nedoletím a rozhodnu se vydat skoro přímo za šipkou, abych ze vzdálenosti ukrojil co nejvíc. Ale nakonec se k hřebeni přeci jen přilepím a ten mě zachrání.

Do cíle to mám asi na klouzák 8:1, což už by podél hřebene mohlo vyjít. Kousek ode mě je nějaké Enzo, které to pálí rovnou do cíle. Já letím dál podél hřebene a když potkám stoupák, tak si ještě nějakých 200 m doberu, abych měl jistotu. Pak vidím, jak to Enzo spláchne a kousek před ESS zoufale šudlá nějakou nulu, aby se zachránilo. Mohl bych ho přesmažit, ale po dvou hodinách trápení potkávám opravdu hezký dvojkový stoupák, tak se ho rozhodnu vytočit a z cíle si doletět domů. Je to opravdu nezávodnické rozhodnutí, protože cílovou pásku protínám v 2100 m. Nicméně jak později zjišťuji, body za čas bych stejně nedostal, i když bych letěl rovnou, takže toho litovat nemusím.

Jsem opravdu rád, že se mi podařilo splnit můj hlavní cíl a to sice doletět do cíle. Škoda času promarněného po startu a před cílem, ale pomalejšího a jistějšího postupu během tasku nelituji.

Glider	UP Trango X-race (EN C)
Route	59.2 km FAI (94.7 pt)
Duration	5:31