Jeden pěkný stoupák.

Chci jet na Ranou, ale tam jsou závody v pasení ovcí (!), tak jedu na Doubravu, kde je brigáda. Pomůžu pověsit rukáv, postříhám a vyčistím startovačku, sním buřty (díky), zaplatím startovné na údržbu startovačky (s čímž jsem zrovna pomohl) a můžu jít na to.

Ideální místo mi Doubrava nepřijde – je to v dolíku, nejsou tu žádné pěkné nahříváné plochy a navíc dnes fouká z boku. Vyzvedání je pěkně těžké. Stoupáky žádné nechodí, dvoumetrový větřík na udržení nestačí a nezbývá nic jiného, než lovit bubliny, ve kterých člověk udělá dvě otočky a je z nich venku.

Asi po tři čtvrtě hodině se konečně zvednu a i když to není až základna (tu dnes nedám ani jednu), tak s tím odlétám. S výškou to jde trochu líp, ale stoupáky se mi dnes nelíbí. Bublinovatost trvá – kolikrát už přestanu točit a smířím se s tím, že mi holt do dostupů bude třeba 500 m chybět. A o několik set metrů dál najednou stoupák pokračuje, jako by se nechumelilo. Odpovídají tomu i mraky – nejsou hezky kompaktní, ale jsou to shluky jednotlivých chmurek rozesetých třeba v kilometrovém poloměru.

Ze stoupáků vypadávám proti větru, což nechápu. Jindy vypadávám po větru, což dává smysl – stoupák jde kolměji vzhůru, takže když ho netočím dokonale, tak mě to mimo jádro logicky trochu sfoukává. Dnes docela fouká (nahoře tak 6 m/s), ale chová se to přesně naopak.

Vletím do jednoho několikaminutového čtyřkového klesáku, což taky není normální – většinou mám z klesáků radost, protože za nimi následuje turbulence a pak stoupák. Tenhle mi už ale pije krev.

Po několika trojúhelnících a pokusech o ně letím po delší době záfuk a je to pohoda – nemusím přemýšlet, kam až to natahovat, kde otočit; natahovat nevýhodně do Německa (na Krupce) a nehrozí mi nezavření o 100 m (jako na Všechově). Letím prostě jen k dalšímu mraku s čistou hlavou. Navíc to pěkně ubíhá – rychlost neklesá pod 40 km/h a když v klesáku šlápnu plný speed, tak jde i k 70.

Někde u Budějovic mraky zmizí a letím jak poslepu. Zem je pro mě strašně nepřehledná – vidím 6 různých dobrých míst (zoraná pole, vesnice, zvlnění terénu) – ke kterému z nich mám letět? Po nějaké době mraky naštěstí zase začnou naskakovat a i když některé rychle mizí, tak si pamatuji, kde byly, stejně tam letím a ono tam příště zase něco je.

Víťa mě zprávou informuje, že už jsem v Rakousku, a já se trochu začínám strachovat, jak se do zítra rána dostanu na Krupku (navíc bez auta, které skončilo v Králově Dvoře). Ale ono to nějak dopadne, tak letím dál, až dokud to jde.

Zpátky dvěma stopy (díky) a vlakem. Díky i Tomášovi a Františkovi, kteří mi nabídli svoz z Rakouska. Na stopu je vždycky dobré mít nějaký záložní plán.

Glider	UP Trango X-race (EN C)
Route	168.1 km (168.1 pt)
Duration	5:55