Nejsem moc dobrý komentátor vlastních letů, ale uznávám, že tento si to zaslouží.

Když se na startu chystám před devátou, většinou tam moc lidí není. Tentokráte se ale celý Raná Cup cirkus přemístil na Krupku a navíc pro závodníky v nezvykle ranním čase. Atmosféra mi trošku připomněla mé závodnické časy, potlačil jsem dojetí při setkaní se starými bardy a potěšilo mne, že vidím spoustu "svých" mladých co jsem mel na táborech a že je to stále baví.

Startuji kolem půl desáté, kdy jsem přesvedčen, že už by to mělo držet. Nic nedbám na provokativní hlášky typu "když ti všichni na startu pomáhají , tak je možná něco špatně", a jdu do toho s vidinou, že při nejhorším pobavím opravdu velké množství lidí.

V zápětí za mnou jde i Ďorďák a Matěj. Je to ale opravdu slabé a zvedání problematické. Kluci záhy ztrácí trpělivost a pouští to víc dopředu, což mi v tuto ranní chvíli přijde jako velký risk a záhy se to i jejich přistáním bohužel potvrzuje.

V hladině do 1000m jsou slabé stoupáky celkem dost ufouklé od SV, ale podaří se mi dotočit základnu v téměř 2000, kde už skoro nic nefouká a celkem bez problému se vydávám klasicky směr Děčín.

Vzhledem k předpokládanému horšímu počasí v jižní části oblasti jsem měl připravenou ještě variantu k Oybinu a pak 2.OB v Německu u hranice Drážďanskýho TMA. Rozhodnutí jsem měl udělat někde u Děčína. Tušil jsem že to bude stejně spíš sázka do loterie, protože v tu dobu, jestě asi moc vývoje neuvidím. Pro "klasickou" cestu jsem se rozhodl protože:

- mraky na JV vypadaly v pohodě i když byla znát větší vlhkost nad KKH

- větřík od SV mne přesvětčoval, že tendence by měla být spíše zlepšující se a druhé rameno bude "snadnější" díky větru

- naskládaná cesta do šluknovského výběžku byla lákavá.

První otočňák odkládám, protože mraky jsou blízko u sebe a nacházím rychle silná stoupání. Tak se několikrát opakuje "tak ještě tendle a otáčím... nojo a ale tamten je ještě jenom kousek a je tak pěknej.. no tak ještě tamten a otáčím".

Začátek druhého ramena je mi záhadou, něco jsem nepochopil, do teď nevím přesně co, ale nebyl jsem schopen se dostat do rytmu. Hned pod první mrak kvůli silnému klesáku přilétávám hodně nízko, takže jsem nucen se zvedat ve slabým stoupáku. Nemám ani trpělivost ho dotáčet, tak letím dál s vidinou lepších podmínek protože obloha stále vypadala úplně stejně. ale opakuje se to a ani severní úpatí Lužických hor neposkytuje nějaké výrazné zlepšení. Takže hory jenom tak nějak přebublám a pořádně se zvedám vlastně až za nimi.

Kolem České Lípy to pěkně uhání, mraků sice výrazně přibylo, ale staví se do řad kolmých na můj let, mezi nimi slunce prosvítá a stoupáky jsou silné.

Soustředím se ale na okamžik, kdy otočit 2.OB tak, aby cesta zpět byla co nejjednoduší. Nezalétávám tedy příliš hluboko do dvoutisícoveho TMA (základny tou dobou už byly kolem 2200).

Celkem v pohodě se dostávám až na úroveň Sedla, tam jsem nucen se zvedat z relativně malé výšky, ale ještě bych to nenazval krizí. Mezitím se mi pěkně nahřály západní svahy nad labským údolím u Varhoště a osamocený "napečánek" nad Ústím slibuje, že se posune v mém směru a budu ho moci také využít.

Před zastíněnými Teplicemi dotáčím a pouštím to až za ně na hranu Krušných. Cestou uzavírám 176, takže se v klidu zapichuji na nasvícené žebírko nad Hrobem s tím že když to holt nedá tak to taková trága nebude. Chvíli bojuji, ale bez úspěchu, tak raděj letím k úpatí kopce smířený s tím že holt smůla. Na úpatí se na mne ale ještě štěstí usmálo, a zvedám se postupně až do základny. Spěchat už opravdu nemusím, takže i v pomalém stoupání dotáčím opravdu co to jde - téměř 2300. Protahuji nad náhorní plošinou a jen chvíli poté co mi budíky ukazují, že po návratu by to mělo na dvoukilo dát se otáčím.

Nad Bouřňákem opět dotáčím základnu a vydávám se pln očekávání zpět ke Krupce. V náhodné bublince ještě přitočím 400metrů, takže můžu přistávat nohoře u auta.

Tímto je tedy překonána magická hranice 200, ale kdo dával ve škole aspoň trošku pozor ví, že čísla pokračují i za ní. A některá jsou také velmi pěkná

210, 222, 256 ... ;-)

"První modré dvoukilo" v čechách sice padlo, ale to Vaše na Vás stále čeká a to vám nikdo nevezme.

Děkuji všem za projevené sympatie.

A mějte z lítání aspoň takovou radost jako já.

Glider	MAC PARA Magus 10 (CCC)
Route	201.4 km FAI (322.2 pt)
Duration	9:14