Hecnul jsem se.

Petr Kožíšek do mě ráno trochu šije, že tady lítám pod své možnosti. Máme velkou debatu o tom, co to znamená „zlepšit se“, protože já mám třeba pořadí v ČPP (součet čtyř nejlepších letů) úplně na háku. Snažím se každý den využít na maximum, ale jde mi spíš o součet bodů ze všech letů a kvůli tomu se asi zbytečně držím při zdi. Na druhý displej ve Flyskyhy si dávám informaci o velikosti nedoletěného trojúhelníku (kterou jsem nikdy nepoužíval) a rozhoduji se tlačit trochu víc na pilu.

S Křemílkem jsme domluvení, že až tady uletí kilo, tak mi půjčí Sigmu. Jenže dnes to vypadá na poslední den lítání, tak mi ji půjčuje už dnes. Řízení mi přijde jako na všech ne-UP křídlech trochu gumové, ale to stejně jako na Hawku může být i tím, že jsem na Sigmě trochu víc na spodku váhy než na Summitu (85 kg z 80–100, Summit má 75–100). Křídlo mi kupodivu přijde jako trochu větší fazole než Summit a skutečně má štíhlost 6,2 (Summit 6,3). Rychlost na trimu asi 38 km/h je podobná jako na Summitu (36), na půlce speedu asi 45 je o trochu větší a na plném mi to letí 53 (na Summitu tak 48). Hlavně ale opadání na plném je jen tak 1,5 m/s, na Summitu spíš 2.

Plnou šlapku dnes hodně využívám. Podmínky nejsou zdaleka tak dobré jako včera a startujeme o dost později (ale já vlastně dřív než po mé první vyhnívce). Nicméně se mi daří nacházet silné stoupáky a dotáčet je až pod základnu, takže zbytek party rychle dolétám a předlétám, i když startuji až půl hodiny po nich. Pak zatáčím víc do hor a naše cesty se na nějakou dobu rozdělují. Nicméně tam nenacházím žádný stoupák, žebro přelétám v 37 AGL a sklouznu se až do dalšího údolí, kde se zachraňuji z 200 AGL. Jako už mnohokrát tady mě z bryndy vytáhnou ptáci, kteří mi ukážou, že ta rozbitá půlka, kterou se snažím točit, má o dobrý kilometr dál parádní jádro. Pak letím zvláštní krajinou, kde nejsou už v pravém slova smyslu hory, ale spíš to je taková vrchovina. Na 35. km otáčím a po nějaké době zase doháním Oldu, který otočil trochu dřív. Na start a za něj pak letíme spolu, i když Olda lítá o dost jinak než já. Já si stoupáky dotáčím pěkně až do stropu, obzvlášť pokud jsou silné. Olda to letí dost spodem podél hřebene. Někdy jsem rychlejší já, někdy on – spíš podle toho, kdo první najde dobrý stoupák.

Od startu doleva letíme zadem podél vyššího hřebene. Včera jsem to bral víc předem a byla to nirvána – silné široké stoupáky, navíc naskákaná řada mraků, pod kterou se dalo letět rovně. Jedno křídlo, co to včera letělo zadem, se dost trápilo v přeci jen rozbitějších stoupácích. To jsem si tu všiml už mnohokrát – stoupáky dál v horách jsou mnohem rozbitější.

Na začátku velkého přeskoku mi cinkne kilo, ale rozhoduji se letět s Oldou dál na jeho kilo (a těžký přeskok tak absolvovat dvakrát). Tam naposledy vytočíme do základny a zbývá doklouznout zpátky. Oldu přemluvím, že poletíme předem a i když už všechno úplně zdechlo (v rovinách není jediný mrak), tak se nám kolem předního hřebene daří v nule doletět prakticky až zpátky na start, i když to je trochu proti větru.

Jsem rád, že jsem se dnes hecnul, i když na Summitu bych tuhle trasu myslím neuletěl.

Glider	Advance Sigma 10 (EN C)
Route	104.3 km triangle (146 pt)
Duration	4:38