Knížkovice, Zahořany.

Nemůžu se rozhodnout mezi Staňkovkou, Berounem, Ranou a Jeviňkou. Všechno má dnes něco pro a proti. Nakonec volím Beroun, kde snad nebude nával.

Rychle nabírám +100 m nad start a vydávám se k Zahořanům. Další stoupák mě zvedne do +300 a říkám si, že když na konci hrany vytočím zase aspoň +300, tak budu pokračovat. Vytáčím prostor, takže není o čem přemýšlet. Cestou na Knížkovice se mi daří držet parádní výšku, prakticky neklesám pod +200 a několikrát dotáčím prostor. Kritickou pasáž u Trubína, kde jsem minule skončil v kaskádě, přelétám vysoko vrchem a žádné problémy tedy nezaznamenávám. Dolétám ke Knížkovicím a říkám si, že nesmím klesnout moc nízko. Jinak bych tam pak sice asi dokázal hranku hoblovat až do večera, ale myslím, že už bych se nezvedl. Vybírám, jestli letět u vyššího hřebene vzadu nebo u nižšího vepředu. Volím přední kvůli tomu, že se u něj spíš budou trhat stoupáky.

V Knížkovicích otáčím a stojí při mě štěstí. Doteď byl vítr hodně z východu, při letu zpátky se trochu stočil, snos některých stoupáků je o 45° jinak. Cesta zpátky tedy taky pěkně odsejpá, zase dotáčím dvakrát prostor a ani u toho neztrácím vzdálenost, jak jsem se bál. Ale v nejširším přeskoku mezi Trubínem a Zahořany se mi nedaří zachytit stoupák a dělám ještě jednu chybu – letím k uskočené hrance za Zahořany a pak se tlačím podél uskočení zpátky k hlavní hraně. Jenže podél uskočení to pochopitelně hodně splachuje, takže mi začíná být jasné, že to nevyjde. Opravdu bych si přál se vrátit, tak se tlačím ještě před bouli vepředu, kam letím údolím mezi dvěma boulemi. V údolí je to pochopitelně turbulentní, takže mi to klapne a nakonec jsem rád, že přistávám do svahu s křídlem v šípku za plotem. Taky jsem mohl skončit v drátech, na domě nebo na stromě. Byla blbost se sem tlačit, stejně bych se o malou bouli asi nezachránil. Měl jsem radši přistát za ní.

O téhle trase sním spolu s několika dalšími Berouňáky už dlouho. Škoda, že jsem ji kvůli drobným chybkám nedokončil. Skvělé podmínky i trocha štěstí spočívající v otočení větru stála dnes při mě. Ale i samotný let do Knížkovic považuji za skvělý úspěch.

V předpovědi počasí většinou chceme co nejvyšší dostupy. Ale na Beroun je paradoxně výhodnější, když jsou nižší. Dnes byly podle předpovědi asi 1200 a od 1000 mi přišlo, že už to slábne. Tím, že je to pod prostorem, tak výš stejně vytočit nejde a nižší stoupáky znamenají, že jich je víc a jsou blíž u sebe. Na Beroun je proto nejlepší kraj sezóny, já tady svůj druhý nejlepší let mám z února a i další dobré lety jsou v listopadu nebo v prosinci: https://pg.vrana.cz/xcontest/top.php?country=CZ&takeoff=188.

Letos jsem tady prostor poprvé vytočil 18. února, teď je konec října. Ona ta mimosezónní pauza snad docela uteče.

Cestou zpátky jdu s Tondou, který vyhnil na poli kousek ode mě. Fouká pořád pěkně, ale termika už samozřejmě tak hezky nechodí. Letím do Zahořan a zpět, ale výška mi nevyjde. Mám to tak akorát na dokluz na přistávačku, ale musel bych letět mezi sloupy. Žádné dráty mezi nimi nevidím, ale stejně si tam netroufám a radši to zapichuji na pastvu před nimi. Dobře jsem udělal – dráty tam byly. Sice hodně prověšené včetně toho horního skoro neviditelného, ale kdo ví, jestli by mi to vyšlo. Aspoň jedno dobré rozhodnutí ohledně přistání v poslední době.

Glider	UP Summit XC4 (EN B)
Route	15.6 km triangle (21.8 pt)
Duration	1:19