Nejsou křídla.

Ozone Alpine MS, který si chci půjčit, se od 9:50 nevrátil. Příjemný chlapík, který křídla půjčuje, mi nabízí pivo a ať na něj počkám, Ale já radši beru Summita a dobře dělám, protože Alpine se nakonec nevrátil až do zavíračky lanovky.

Po vytočení letím tentokrát dopředu, kde je krásně nasvícený svah a navíc se u něj motají křídla (i když nevidím žádný točící gaggle). Ale když k němu doletím, tak mě spláchne trojkový klesák skoro až na zem. Zachraňuji se u brdku před svahem, ale pochybuji, že by 0,1m/s stoupák, který nad ním byl, udělal okolo takový klesák. Nevím, co mě tak spláchlo. Byl jsem v závětří, ale turbulentní to nebylo, prostě jen jak šutr dolů.

Stoupák nad brdkem je asi nejnudnější, co jsem kdy točil. Konzistentně je to těch 0,1 m/s, které se mi daří držet, ale když prozkoumávám okolí, tak je tam akorát nula. Nicméně v tom vydržím, sfoukne mě to zpátky nad přistání, kde to postupně zesílí na 0,5 m/s. Nicméně se postupně z pozice nejníž pod 100 dalšími piloty vyškrábu až úplně nejvýš. Přiznám se, že jsem na to trochu zvyklý - být nad všemi ostatními. I když točím a někdo se mi motá ve stoupáku, tak si řeknu: "Klid, stačí se dostat nad něj a máš pokoj." Kromě šikovného křídla a malého zatížení je to taky mé neustálé dohledávání jádra a pozorování ostatních. Tím, že se snažím dělat menší otáčky v jádře, tak se postupně dostanu za dalšího pilota, takže i vidím, kde ze stoupáku vypadne - v tom případě zatáčku okamžitě utáhnu a neletím za ním. Když při průzkumu okolí narazím na silnější jádro a ostatní nejsou hned za mnou, tak si začnu točit jen to jádro bez vlítání do slabší oblasti. Dávám si velký pozor, abych někoho ze stoupáku nevytlačoval a nekřížil mu cestu, chovám se myslím velmi slušně. Ne agresivně, ale ani pasivně - prostě asertivně.

Letím na západ udělat rameno FAI trojúhelníku. Zpátky u kopce by se dalo zachránit, ale v půl páté chci být na zemi s nadějí, že si půjčím ještě jedno křídlo.

Glider	UP Summit XC4 (EN B)
Route	19.9 km FAI (31.9 pt)
Duration	1:56