29.7.2021 12:08 Jakub Vrána (Lijak)

První pokus k anténám.

Na startu si chystají křídlo nějací Němci. Já už to mám nachystané, tak si to dávám před ně, ale pak mi je trochu blbé je blokovat. Startuji proto bez obvyklého zvednutí a položení křídla. Závleku si nevšimnu ani při startu, takže odlétám s ním. Naštěstí je docela malý. Když naberu nějakou výšku a prostor od kopce, tak zkouším nejdřív stabilo a pak negativku. Ale ucho je provlečené mezi šňůrami, ne za nimi, takže ani jedno nepomáhá. Zvažuji přistání na startu, ale už jsem pod jeho úrovní. Křídlo i s kravatkou docela letí, tak se rozhoduji vytočit a s pořádnou výškou pak něco vymyslet. S kravatou na vnitřku zatáčky v pohodě vytáčím +600 m a zkouším zase negativku a pak klapanec. Negativka nedělá nic, ale při klapanci mám pocit, že se něco děje. Tak to klapu znovu a dokud je to klapnuté, tak stabilem ucho konečně vysvobozuji! Tenhle manévr mě nikdo nenaučil, ale přijde mi docela užitečný. Zatímco negativka se stranou křídla couvne, tak klapanec ho sklopí dolů, díky čemuž pak jde závlek mezi šňůrami stabilem vytáhnout. Fullstall by nejspíš taky pomohl, ale ten jednak ztratí hodně výšky a jednak si v něm nejsem pořád jistý.

Ve Slovinsku jsem na výletě s Barakou. Náš průvodce Tack říká, že to spolehlivě chodí zhruba od půl jedné, jedné. Ale už v půl dvanácté chodí parádní intervaly, tak startuji v poledne a funguje to skutečně skvěle. GFS slibuje dostupy 2500 m, ECMWF asi 1700, nakonec to je postupně zhruba 2000, i když párkrát na kraji mraku vytočím i 2100.

První stoupák točím s několika orly. Tak mohutná zvířata jsem ve vzduchu nikdy neviděl, je to nádhera. Po vytočení se navíc rozhodují letět stejným směrem jako my, takže je pak v dálce vidím označit další stoupák.

Letí se mi skvěle. Vzduch je krásně živý, stoupáky jsou pěkně ostré. Mraky rychle rostou, ale naštěstí ne moc do výšky. Bouřky dnes podle předpovědi nehrozí a ani mraky na to nevypadají. Před oběma přeskoky údolí se mi podaří vytočit základnu, takže je zvládám v pohodě. Celou dobu se mi daří držet výšku nad 1500, jsem pořád nad hřebenem. Na poslední části u antén si všímám, že se mraky netvoří nad hřebenem, ale až nad náhorní plošinou. Je to tam chráněné od větru, jsou tam i nějaké vesnice, takže dává smysl, že to tam bude fungovat. Navíc tam točí větroň a před hřebenem výška zvolna ubývá, tak sbírám odvahu a vydávám se za hřeben. Větroň je daleko, k němu nedoletím, ale vidím, že ho to zvolna snáší pod mrak, kam mám namířeno já. Když už začínám pomýšlet na návrat (abych nad náhorní plošinou nezůstal), tak chytám totální rychlovýtah. Většinu stoupáků se snažím dostřeďovat a po čase koukám na vario, kolik mi ještě chybí k základně. Tady na to absolutně není prostor - soustředím se jen na to, abych ze stoupáku nevypadl a během pár otoček jsem ve vesmíru. Stoupám tak rychle, až mi zaléhají uši. Vario občas ječí šestkou, čtyřka integrovaná je to skoro pořád. Větroně, který jádro nemůže tak ustředit, rychle dostoupávám.

K anténám pak dolétám v pohodě a ještě trochu protahuji za ně. Je mi jasné, že je za mnou ta lehčí půlka mírně po větru. Zpátky už to tak dobře opravdu nejde. Výšku mám horší a ani nad náhorní plošinou tak dobrý stoupák už nenacházím. Před prvním údolím nicméně nabírám 2000 a v pohodě ho přeskakuji. Ve druhém vidím v gajblu točit větroně, ale dávám na radu Tacka a nezalétám tam. Je to myslím správné rozhodnutí. Z gajblu bych letěl po závětrné straně, navíc tam jsou všude lesy.

Gajbl proto přeskakuji z těch 2000 přímo a přeskok jde skvěle. Opadám jen asi 1 m/s, často ani to ne. U jižního svahu nacházím nějaké bublinky, ale vytočit nic nedokážu. Vítr tady fouká ze západu a svah je jím dokonale omýván. Mobil občas ukazuje i ZSZ. K zatáčce do cílové rovinky mi chybí snad kilometr, ale proti větru se těžko tlačím a výška rychle ubývá. Musím začít myslet na to, abych se odtud vůbec dostal.

Nakonec to otáčím po větru a najednou letím 60 km/h. Doletím až do údolí, kde v silném větru brousím nějaký brdek. Přilétám tam v 350 m n.m., zvednu se na 400 a trochu propadnu. Pak na 450 a zase trochu propadnu. Pak 500 a ještě jednou 500, ale pak se propadnu na 250 a je prohráno. Přistávám v pohodě na louce u silnice.

Tack je zrovna na startu, proto stopuji. Celkem rychle mi zastavuje milá paní. Jede jen prý do další vesnice, ale když nepohrdnu ani tím, tak mě nakonec bere až na přistávačku - díky moc. Tam zrovna dorazil i Tack, takže můžu hned znovu na start.

Místo obligátní svahůvky se letím podívat k vrškům vpravo, kam se dá trojúhelník případně natáhnout. V šest večer už to tu moc nefunguje, takže dolétám jen k prvnímu. Pokud bych se z přeletu vrátil a chtěl protáhnout, je nutné tu být dřív.

Letím pak ještě doleva a vidím místo, kde jsem se odpoledne otáčel. Chyběl fakt jen kousek.

Už jsem unavený, tak výšku nevyužívám na žádné figury a vytrácím ji protažením do údolí. Přistávám 300 m od kempu.

Lijak je prý jednoduchý terén, je to vlastně jen takové předhůří Alp. Ale já jsem Alpský začátečník, tak si to tu skvěle užívám. Není to přitom jen nějaké bezduché vožení podél kopce, má to tu taky své výzvy. Jižní hřeben je skvělý v tom, že se mraky tvoří nad ním a nezastiňují ho. Takže i když mraky jednu dobu všude narostly, termika pořád měla palivo.

GliderUP Summit XC4 (EN B)
Route57.3 km triangle (80.2 pt)
Duration3:53

+
XContest