Dnešní den na startu vypadal lépe než předchozí - nebyla vysoká, ale v noci zase pršelo a tráva byla i po rozbalení ér pořád mokrá. PG nestartovali, jen všudypřítomní zelenaví broučci. Kluci předpovídali silnější západní vítr a na jihu i potenciál fénu. Na startu nefoukalo nějak dramaticky a Anežka po zhodnocení do toho skočila za deset dvanáct, ale dle kluků (já se nedíval) rychle prohnila. Petr startoval 12:11, o 40min dříve než já... napínavě jsme na startu pozorovali, jestli se mu podaří zachytit... nechali jsme ho tam samotného... a po jeho přistání poblíž Anežky jsem ztratil ostych. Vidina obědu a včasného odjezdu mě motivovala startovat.

Dost neodvážně (a v tomto duchu jsem pokračoval celý let) jsem prokličkoval před startem a ve špatně využitelných stoupácích proklesal nad přední hřeben do 1500mnm. Se štěstím a i spoluprací Lukáše jsem nabral pro mě potřebnou výšku k odchodu 2400mnm a přeskočil na západ na východní žebra vedoucí k Dachsteinu a šel výrazně severnější stoupou, než moji spoluletci. Ještě tady mi v hlavě nedaly pokoj myšlenky na moje holky a i díky živějším projevům termiky úvahy proč "toto" vlastně dělám. Nabral 3000mnm a pokračoval "tradičně" na hřeben v úpatí, kde jsem se spolusletěl s Robertem, který mi v tomto letu 2x moc pomohl... právě teď po přeskoku a později při návratu a dohledání stoupáku. Kačera mi zvládl dělat až k Hochköningu (dál 30km na západ), kde se naše cesty rozdělily a každý pokračoval svojí - Robert na sever po majestátní dálnici tvořenou holými skalisky lovit FAI a já na západ pozdravit StorzDesign do Zell am See. Obě cesty byly doprovázeny plochými základnami, tak pro tento okamžik nebyl problém hledat cestu kudy, mimo pěknou kosu a svalotřes, který se do mě pustil a vytřásl negativní myšlenky z hlavy.

95km zpět na Stoder, komplikace svozu, povinnost být ráno zpět v ČR... Pilotní čest udělat na takovém terénu minimálně dvoukilo... zbaběle jsem se otočil zpět s vidinou protažení na východ. Na východním hřebenu od Zell am See (Breiter Kopf) se znovu potkávám s Robertem, který přeskakuje na jižní stranu údolí, na její západně orientované žebra. Já pokračoval ještě kousek na východ, ale později taky přeskočil údolí, kde jsme se opět potkali a kde mi podruhé Robert pomohl s rozhodnutím se přesunout z nepřesvědčivého půlmetru přes hřeben na nasluněnou stranu, kam bych ještě dlouhé minuty nabíral odvahu. 2600 a pokračoval jsem zpět ke startu za zbytkem týmu... už mi chybělo jen 56 km. Po přeskoku na další žebro ve 2000 přepnul na režim ještě opatrněji a pokorně točil půlmetr, který sílil a od 2400 byl výrazně lepší. 3400 příjemný chlad, pokračoval po nijak přesvědčivých, ale funkčních základnách na východ. Postupně dobral 3500 a v nejužším místě údolí přeskočil s výškou 2500 na skalnatou severní stranu údolí. 2000 nad startem a ještě splnil protáhnout rameno na východ. Ze dne prohřáté skalnaté stěny krásně nosily a nebýt nepřipravenosti (neznalost omezených prostorů) mohl jsem snadno pokračovat dalších 10km.

Výběr přistání z 1600, kdy to vlastně úplně všude nosilo, nebyl nejšťastnější – sice sedl přesně na místo, ale z kopce, se dvěmi silnicemi, na boční vítr v dýze a ještě se nepochopitelně točil…

Velký dík patří organizátorům výjezdu, bez kterých bych tady nebyl a zkoušel něco na Javoráči. Chci znovu a na déle!

Letu zdarrr!

Glider	Aeros Combat 12.4 GT greenone
Route	214.7 km triangle (300.5 pt)
Duration	6:33