První soutěžní trojúhelník.

Po rychlé hromadné vyhnívce v závodě se vydáváme odpoledne polítat aspoň navolno. Na Černé hoře a v celých Krkonoších je černo, proto jedeme na Kozákov, kde je modro s pěknými kumuly. Děláme si svůj vlastní závod – Křemílek je ředitel závodu, Lenka jako task komise vypisuje trasu zpět do kempu a já hodně stojím o safety komisi, kterou opravdu dostávám!

Start na Kozákově je vždycky výzva, obzvlášť ten jižní, kde jsem ještě nestartoval. Ale po jednom neúspěšném zvednutí křídla startuji hned vzápětí, což považuji za úspěch. Při letu nad mírným horním svahem to chce velký morál – jsou tam takové schody a nad některými letím fakt těsně, ale rukáv vepředu stojí, tak věřím, že hrana zvedne a taky že jo. Skoro hned jsme s Křemílkem ve stoupáku a pomáháme jednomu pomalejšímu závodníkovi. Vede tudy totiž trasa dnešního závodu.

Natočím 1300 a vydávám se na východ do kempu. Teprve na trase si zadávám otočňák a vidím, že už to mám jen 15 km. Řeknu si: „To je na dva stoupáky a co budu dělat potom?“ Je skoro bezvětří, stoupáky mají jen mírný a pokaždé jiný snos, takže to vyloženě vyzývá k nějakému trojúhelníku. O ty jsem se několikrát neúspěšně pokoušel, až jsem si řekl, že s nimi počkám na úplné bezvětří. Ale to právě dnes je, takže už se nemám na co vymlouvat.

V požadavcích na soutěžního pilota (https://www.laacr.cz/SiteCollectionDocuments/predpisy/2012-04-PL3.pdf#page=22) jsou dva uletěné FAI 30 km, takže to konzervativně otáčím zhruba na 10 km, abych měl aspoň těch 30. Rozhoduji se, jestli na druhém rameni letět na nasvícenou plochu nebo pod pěkné, ale souvislé mraky, volím sluníčko. Jako safety komise ale nejprve kontroluji, jestli někde neprší, koukám se i na radar. Všechno vypadá v klidu.

Na druhém rameni nejsou moc mraky, letím proto nad lom. Mám to k němu tak akorát na dokluz, za ním vidím točit větroň. Říkám si, že to se mnou vypadá bledě, protože jestli je stoupák kousek za lomem (kam už nedoletím), tak těžko bude i nad lomem. Ale plán neměním, nad lom dolétám a chytám tam parádní stoupák až do 2100. S ním pohodlně dorážím na druhý otočňák, kde mi píše Křemílek, ať nasdílím polohu, že mě cestou domů naberou. Odpovídám, že letím FAI a ať si na mě dají pivo.

Jde to dobře, po doletění do výseče zase vytáčím pod základnu, tak se rozhoduji druhé rameno v souladu s poučkami trochu protáhnout. Mraky ale došly až na Kozákov, takže nejdřív zase kontroluji srážky vizuálně i na radaru (žádné nejsou). Ani viditelné mraky nejsou nijak zvlášť vysoké.

Na Kozákov to mám skoro na dokluz, ale cestou si ještě párkrát přitočím zase až do vesmíru. Do cíle dolétám s luxusní výškou, protínám cílovou kružnici a letím protáhnout třetí rameno, kam až to jde. Po cestě zpátky mi to nahoru na přistání už nevyjde, ale na přistávačku v pohodě. Parta na mě stejně čekala v hospodě mezi druhým a třetím otočňákem, takže přistávačka je po cestě.

Musím říct, že lítání navolno mi vyhovuje mnohem víc než soutěžní. Sice nejde ostatní piloty používat jako bójky, ale můžu si letět podle sebe. Dělám mnohem víc taktických rozhodnutí, veškerá zodpovědnost je na mě, přijde mi to mnohem zajímavější. Stoupáky si můžu v klidu ustředit bez toho, že musím brát ohled na ostatní a zalítávat do slabších oblastí jen proto, že oni ještě nepřestředili. Navíc bych nečekal, že svůj zdaleka nejhodnotnější let na závodech udělám mimo soutěž tím, že se jdu odpoledne povozit ke kopci.

Glider	UP Summit XC4 (EN B)
Route	43.1 km FAI (69 pt)
Duration	2:20