Staňkovský sen.

Tonda dnešek označuje za letní den a má úplnou pravdu. Nejen, že je 28 stupňů, ale ani nejsou žádné jedovaté jarní stoupáky a jsem schopný se v nich udržet. Jindy na jaře z nich pořád vypadávám.

Nejdřív letím doprava směrem na Karlštejn, kam jsem letěl včera, ale nabírám jen asi +200 m nad start a cestou nic nepotkám, tak se musím vrátit. Pak se to dost zatáhne cirry, držím se pořád v +60 a přemýšlím o přistání, protože mě to vlastně ani moc nebaví. Slabší období ale přečkám, cirry mizí a zase se to rozchází. Na Staňkovce vidím snad šest křídel. Já jsem na Karlíku sám a je mi tu trochu smutno, takže když naberu nějakých +300, tak se za nimi vydávám. Cestou si občas trochu přitočím, ale parádní kousek se povede až těsně u hranice nižšího prostoru – potkám silný stoupák, který mě vynese až do 1050, kde z něj musím vystoupit. Letím pak po hranici nižšího prostoru, až dokud neklesnu na 750, kdy můžu do toho nižšího zabočit. Získal jsem tím dost vzdálenosti od kopce, ale zároveň i v požadovaném směru, protože hranice prostoru vede ke kopci šikmo. Dál to letí famózně – výšku skoro neztrácím a když někdy jo, tak ji zase doberu až k hranici prostoru. Díky tomu dolétám skoro až k tunelu. Takhle daleko jsem nikdy nebyl ani ze Staňkovky. Obracím to s výškou +250 nad Karlíkovský start (tedy asi +230 nad Staňkovkou), ale bylo to zbytečně konzervativní – ke Staňkovce dolétám pořád s +160. Nicméně nechat si rezervu bylo správné rozhodnutí, v Radotíně by se přistávalo asi dost těžko.

Zkouším letět zase zpátky na Karlík – před kritickým údolím mám ale jen +100 a i když už jsem venku z nižšího prostoru, tak žádný stoupák nenacházím. Vracím se proto ke Staňkovce, vytáčím asi +250, což už půjde. Výšku zase skoro neztrácím a v klidu doletím až ke svahu vlevo od Karlíka. Tam je hrana, za ní náhorní plošina a za ní další hrana. Já jsem u té horní hrany, kde logicky dostanu trochu naklepáno od té spodní, ale dá se to uřídit. S výškou +40 se dostávám do místa, kde se spodní a horní hrana spojují, a je mi jasné, že mám vyhráno. Trochu mě láká protáhnout ještě pravé rameno, ale přeci jen už je po sedmé, vítr navíc trochu zesílil, tak v klidu přistávám.

Kdysi se mi povedlo přeletět z Karlíka na Staňkovku (https://youtu.be/CGHj8ZgOeqM) a od té doby bylo mým snem dokázat to i na druhou stranu. Dnes se zadařilo i s nášupem – nejen, že jsem to uletěl tam i zpátky, ale dokonce jsem doletěl skoro až k tunelu. Splněný sen! Další zastávka: nad Karlštejn a zpátky.

Glider	UP Summit XC4 (EN B)
Route	21.2 km triangle (29.7 pt)
Duration	2:23