Ke Gigantům.

Od rána se dělají kongesťáky a vítr po několika dnech vichru fouká normálně, navíc skoro na komoru.

Při prvním letu je nevýhoda, že základny jsou v 700 a start v 770. Chvíli čekáme v mrholení, pak do okna mezi mraky startuji. U startu trochu naberu a vydávám se netradičně doprava, protože je to tam nasvícené. Cestou ale nic nepotkám, tak přistávám u hotelu. Ségra je tak hodná, že mě hned bere znovu na start.

Mraky se zvedly a start je nasvícený, takže není na co čekat. Vlevo se s Jirkou docela v pohodě zachycujeme, já pokračuji k Ifonche a pak ke stolovce. Jirka je kousek za mnou. Mraky jsou dnes v mnoha různých výškách. Nejvyšší základny jsou ve 1450, ale u stolovky jsem ve 1200 a najednou koukám, že se pode mnou začíná tvořit mrak, tak to musím otočit zpátky. Doletím zpátky k Tauchu, dotočím základnu a pokračuji ke Gigantům. Minule dostupy končily v 1150, dnes v této výšce začínám přitáčet – kde jsem minule končil, tam dnes začínám, takže se letí mnohem líp.

Dolétám až skoro nad moře u Gigantů a zdá se mi, že se vítr trochu stočil a fouká mi z boku do zad. Proto až před Giganty nepokračuji, protože se děsím, že se pak proti narychlenému větru vedle vysokých skal neprosadím a skončím v moři, do kterých skály padají. Pokračuji proto nad hřebenem, kde se mi opět zdá, že vítr jde zevnitř údolí a ne od moře. Trochu nastoupám a pojmu plán, že doletím na konec údolí a tam se o svah krásně zvednu. Na Pinzolu to vypadalo dost podobně – údolí si stahovalo vzduch, který jím stoupal nahoru a o svah na jeho konci se zvedal.

Tady je ale realita bohužel úplně jiná – vítr se buď trochu otočil nebo jsem ho špatně vyhodnotil a celé údolí je v rotoru. Jakmile do něj vletím z hřebene, tak není cesty ven. Je to největší divočina, co jsem kdy na křídle zažil. Chvíli 7 m/s dolů, chvíli 4 nahoru. Když je půlka křídla v tom a půlka v tom, tak mi to samozřejmě poklape. Naštěstí neztratím jako na Col Rodelle hlavu, nechytám se popruhů a když střílí křídlo přede mě, tak ho zabrzdím.

Zhruba středem údolí letím dolů. Myslím si, že vítr jde zprava, tak nechci letět úplně vlevo, aby mě to nenapláclo na skály. Možná jsem ale mohl naopak letět vpravo, kde už bych byl pod rotorem, to mě ale nenapadá. Ve skutečnosti foukalo zleva a měl jsem se držet vpravo (viz poslední odstavec).

Chci z údolí vyletět, ale moc se neprosazuji a po dalším vydatném klesáku se rozhoduji přistát. Nic lepšího než vyvýšený plácek nenacházím. Už jsem asi půl metru nad zemí, ale místo stažení brzd pod zadek a doskoku z této výšky se rozhoduji zvolna dosednout, což je chyba – zase mě to zvedne a zafoukne dozadu, takže nakonec dopadám těsně před plot, křídlo padá za plot. Naštěstí se tam zastavuje o nějaký sušák, takže mě přes plot netáhne. Hned je venku chlapík a ptá se, jestli jsem v pořádku. Nevadí mu, že jsem mu přistál na pozemku a hlavně je rád, že se mi nic nestalo. To já taky.

V hlavě si přehrávám, kde jsem udělal chybu. Chyba byla už přeletět údolí ke Gigantům. Když před několika dny foukal silnější vítr, tak jsem si na to netroufl a bylo to správné rozhodnutí. Dnes jsem ho přeletěl a od té doby jsem jel jak po tobogánu, ze kterého nejde vystoupit. Když jsem se o Giganty trochu zvedl, tak jsem mohl údolí asi přeletět zpátky, ale letět na jeho konec a skončit v něm byla vážná chyba. Snad se takovéto situace naučím rozpoznávat.

Let jsem dodatečně probral s Petrem Kožíškem, který má za to, že pokud foukal základní vítr z JZ, tak samozřejmě ostrov na krajích vyšší rychlostí obtékal (viz obrázek). Proto na JV foukalo ze západu a na SZ z jihu nebo dokonce JJV. Teď mi to dává skvělý smysl a přesně to odpovídá snosu stoupáků v jednotlivých částech letu. V údolí jsem si myslel, že jsem směr větru špatně vyhodnotil a fouká spíš od moře na jihozápadě k pevnině (jako to bylo po většinu letu). Ale rotor byl skutečně za východní stranou údolí, proto jsem měl letět na jeho západní straně. Další rada je, že když to někde hází, tak je nejjistější se vrátit tam, kde to tolik neházelo. Petře, díky!

Glider	UP Summit XC4 (EN B)
Route	32.9 km (32.9 pt)
Duration	2:18