Proč Cukrák funguje.

Na Cukráku se potkává několik věcí: 1. široké údolí, které přivádí hodně vzduchu, 2. rozlehlá zástavba, která vzduch nahřívá, 3. řeka těsně před startem, která vzduch uvolní. Nevím, jestli má vliv i to, že se oblast před startem svažuje směrem ke startu dolů. Když by se svažovala nahoru (jako třeba na Rané nebo řadě dalších míst), tak by se stoupáky možná uvolňovaly už před kopcem. Nebo to je možná přesně naopak, to nevím.

Každopádně to dnes bylo naprosto fenomenální polítání. Na startu Jake říká, že zatím jen tři piloti sletěli a že to ještě zeslabilo, tak si říkáme, jak se v malé oblasti před startem budeme vyhýbat. Jake se ale drží v pohodě, já rychle startuji za ním a za chvíli už točíme stoupák do +200 m nad start. Pěknou výšku se rozhoduji využít na výlet doleva, ale v uskočení potkávám další krásný stoupák, tak točím až do +350 a letím pak s opadáním asi jen 0,1 m/s pěkně daleko doleva. Teprve když to začne klesat trochu víc a já klesnu na +200, tak se vracím. Cestou zpátky zase vytočím, letím na výlet tentokrát doprava, při další příležitosti ještě dopředu skoro nad koleje.

V jednu chvíli je nás ve vzduchu asi 8, ale jsme hodně rozprostření do šířky i do výšky, takže to není žádný boj jako někdy bývá třeba na Rané. Dva borci točí ještě mnohem výš než já, jsou určitě tak +500, ale mně se s nimi točit moc nedaří. Točím jeden stoupák doprava, oni kousek vedle jiný doleva, ale pak se spojují, tak směr točení měním (i když jsem byl trošku výš), což mě trochu rozhodí. Někdy mám pocit, že mě točení ostatních pilotů spíš trochu mate. Místo abych se soustředil na pípání varia, tak koukám, kde jsou ostatní a jestli nestoupají rychleji, ale když letím pod ně, tak z toho akorát vypadnu. Na tomhle musím ještě zapracovat – rozhodnout se, kdy si točit svého vrabce v hrsti a kdy se naopak připojit k ostatním.

Pak to na chvíli úplně vypnou, tři piloti vyhnívají, David do toho akorát startuje a spolu s ním se z výšky –20 jen tak tak zachráním. Pak zase chytnu stoupák, nechám se s ním snést za kopec a z výšky +100 jdu pohodlně na přistání.

Některé dny koukám na hodiny třeba každých pět minut a sleduji, jak ubíhá čas. Dnes se mě na hodiny poprvé napadlo podívat až po 50 minutách. Vzduch byl navíc krásně klidný, žádné poryvy jako předevčírem. Když byla nějaká turbulence, tak to bylo znamení, že je opodál nejspíš stoupák. Dnešek mi připomněl, jak mám točení během sezóny ještě o řád radši než svahování.

Glider	UP Makalu 4 (EN B)
Route	6.9 km triangle (9.7 pt)
Duration	1:30