11.2.2021 13:34 Jakub Vrána (Mokropsy)

Cukrák nezklamal.

Dlouho nebylo příhodné počasí – chumelenice, vichr, bezvětří, SV vítr (na který v okolí nic nemám), ale dnes má foukat kolem 4 m/s SZ, takže ideální na Cukrák.

Startuji v pohodě napoprvé a po chvíli chytnu stoupák, který mě vynese skoro až +500 m nad start. Nevím, co se na Cukráku děje, ale funguje to tady skoro vždycky. Půlka února, zataženo, nasněženo a ještě v 17:00 chodily dvojkové stoupáky 200 m nad start. Nechápu, ale užívám si to.

Výšku bohužel na nic kloudného nevyužívám, protože původně slabé sněžení pořád zesiluje a vepředu je vidět, že to bude ještě horší. Je zajímavé mezi vločkami letět – mám pocit, že jdou přímo proti mě, a pak zatočím a jdou zase přímo proti mě. Vypadá to, jako bych vždycky letěl proti větru, ale je to samozřejmě jen optický klam, protože křídlo letí vůči vzduchu pořád stejně rychle kterýmkoliv směrem a vločky jsou vůči vzduchu téměř nehybné (jen mírně klesají).

Předsevzal jsem si lítat víc konzervativně, takže s vidinou zesilujícího sněžení a zhoršené viditelnosti raději přistávám. Když dobalím křídlo, tak sněžit přestane, takže se mi během balení do komor asi dostalo víc sněhu, než když bych zůstal ve vzduchu. Ale nelituji, bylo to správné rozhodnutí.

Na startu se potkávám s Davidem, kterého jsem zdravil ze vzduchu a který taky čekal, až přestane sněžit. Bohužel si při startu křídlo rozvěsí po stromě, tak mu ho pomáhám sundat. Sice mě několikrát pobízí, že to zvládne sám a ať jdu klidně lítat, ale já se tak snadno odehnat nenechám. Ve dvou jde sundání křídla opravdu mnohem líp, jsem hodně užitečný. David je na stromě, já křídlo ze země stahuji, když se některá část uvolní. David by to jistě zvládl i sám, ale určitě za víc než dvojnásobek času. Takhle to máme za chvilku hotové. Zase správné rozhodnutí – jsem rád, že jsem Davidovi aspoň trošičku oplatil to všechno, co pro mě udělal (jen na Karlíku mi křídlo sundával mnohem dýl).

Pak startuji já a nechám se zlákat vidinou stoupáku, který byl při prvním letu téměř svislý. Ale tentokrát mě to rychle sfoukne za hranu. Snažím se prosadit vlevo, kde je svah trochu ustoupený, ale taky mírnější, takže mě to zafukuje i tam. Včas se rozhoduji přistát nahoře, takže stromy s rezervou přelétám. Nechat se zafouknout byla samozřejmě chyba, ale včas se rozhodnout pro přistání nahoře bylo správné rozhodnutí.

Před třetím startem se docela rozfouká. Richard je už ve vzduchu a vypadá docela dobře, tak do toho jeden zkušený pilot startuje, my s Davidem a Jakem vyčkáváme. Pak to zesiluje zdá se ještě víc a zkušený pilot se dostane do nepěkných figur – vypadá to jako negativka, pak spin, chytí předstřel a už to vypadá dobře, ale křídlo se najednou zase dostane do spinu, ze kterého už se naštěstí dostane. Oba piloti v pořádku přistávají a já jsem opravdu rád, že jsem zůstal na zemi. Podle předpovědi to mělo na chvíli zesílit a pak zase zeslabit, takže vyčkáváme.

Pak to opravdu zeslabuje, nárazy přestávají, takže se s Jakem ještě hodinku krásně povozíme včetně onoho točení ani ne hodinu před soumrakem. Jake na mě stejně jako posledně na Cukráku volá, jestli budu přistávat nahoře, tak to potvrzuji a po chvíli i realizuji. Jake ale ztratí výšku a stejně jako minule nakonec přistává dole. Při přistání nahoře to bývá trochu turbulentní – když vario kousek nad zemí začne pípat, tak je mi jasné, že jsem ve stoupavé části nějakého rotůrku a kousek vedle to bude zase klesat. Jsem v maximálním střehu, trochou brzd vnímám, co se děje s křídlem, a vyrovnávám případná vadnutí. Soustředím se na to, abych křídlo nepřebrzdil – když chce letět, tak ho nechám letět a plynule brzdím až kousek nad zemí.

Celkově dnes povedený den – řada správných rozhodnutí v zájmu bezpečnosti.

GliderUP Makalu 4 (EN B)
Route2.8 km FAI (3.9 pt)
Duration0:24

+
XContest