Nouzové přistání.

Je to dost slabé, ale najednou se mi zdá, že by to šlo, tak spolu s Tomem startujeme a držíme se v tom. Kupodivu rychle naberu +40 m nad start, takže si troufám nad les a do gajblu. Tam něco přiberu, ale na +60 m, s kterými obvykle přelétám gajbl, to dnes nedá. Zkouším to s +50, k hraně doletím, ale tam je to boj o udržení. Chvílemi se propadnu až na -20, pak se mi ale podaří nastoupat aspoň na +20. Na let dál to není, tak se s touhle malou výškou zkouším aspoň vrátit, ale není to dost ani na přeletění gajblu zpátky, takže v něm vyhnívám. Tom je ve vzduchu a Víťa rozmotává šňůry, takže zpátky na start pěkně pěšky.

Během mé cesty zpátky to trochu zesílilo, Víťa a Tonda letí na konec hrany, já se vydávám za nimi. Přijde mi, že Víťa letí dost nízko, já se snažím letět hodně opatrně. Když to někde zvedá, tak tam trpělivě nabírám až na mých oblíbených +60 m a mám pocit, že bych na konec měl s pohodlnou rezervou doletět. Pak ale Víťa i Tonda vyhnívají – vítr jakoby vypli. Já doletím k pasece, přede mnou je osamocený strom a já se rozhoduji, jestli to mám vzít doprava mezi stromem a pasekou nebo doleva dál od stromu. Rozhodnu se strom obletět zleva, ale je to velká chyba. Vpravo bych se zaprvé měl lepší šanci o svah zvednout a když by to nevyšlo, tak by se tam dalo i dobře přistát šikmo do svahu. Vlevo dál od svahu to nenese a mezi osamoceným stromem a polem je ještě jedna řada stromů. Dochází mi, že tu už nemám šanci přeletět, proto se rozhoduji nad malým paloučkem ztratit 20 výškových metrů a přistát na něm. Ostrá doleva, ostrá doprava, ještě jedna doleva a jsem na zemi. Přistávám mírně po větru ve velké rychlosti, ale nohy pád naštěstí utlumí. Křídlo spadne na náběžku, ale jinak mu nic není.

Na startu to taky chcíplo, takže pro mě, Víťu a Tondu vyráží Lukáš – díky!

Chyby jsem udělal dvě. Už jsem věděl, že to dnes pulzuje – zhruba 20 minut se dá slušně lítat, pak je to 20 minut sotva na udržení nebo ani to ne. V takovýchto podmínkách není dobrý nápad pouštět se nad plytký les, i když mám výšku, která jindy pohodlně stačí. Druhá chyba byla vyhnutí se osamocenému stromu dál od svahu. Pravidlo nelítat mezi stromem a svahem jsem dodržel bezmyšlenkovitě a doplatil jsem na to. Když se dá mezi stromem a svahem dobře přistát, tak je lepší letět tam, obzvlášť v situaci, kdy se dál od svahu před stromem přistát nedá.

Po návratu na start je tam snad deset křídel, ale nikomu se v té slabotě moc lítat nechce. Já párkrát odstartuji, proletím se a zase přistanu nahoře, ale na žádné větší akce už to není. Mám radost, že aspoň teď už jsem nevyhnil, což potkalo většinu pilotů, kteří to v tomhle slabém větru spolu se mnou zkusili. Ve slabších podmínkách už se mi celkem daří. Každý metr je důležitý, takže plynulý rozběh na startu, vyrovnávání kyvů a otáčení v momentě, kdy to začne stoupat – to všechno hraje roli. Obzvlášť to časování otoček je klíčové – jednak čas strávený zatáčkou stoupám a jednak když závažíčko v podobě pilota vyrazí před křídlo, tak se dá ta energie využít právě na otočku (vlastně to sníží odstředivou sílu, která jinak něco stojí).

Glider	UP Makalu 4 (EN B)
Route	6 km (6 pt)
Duration	0:24