Odpoledne nabité událostmi.

Je po dešti, na Řevničově fouká 4 m/s z dobrého směru, tak vyrážím. Fouká tak akorát na udržení. Nad les se odvažuji, ale ke gajblu radši ne. V křídle mám nějaké listí, tak přistávám, abych si to vyndal. Brzdami se mi daří křídlo otočit, zvednout náběžkou dolů a otočit zpátky, z čehož mám radost.

Po půl hodince přijíždí Tom Novotný, tak se s ním jdu pozdravit. Spolu pak odlétáme do gajblu, který přelétávám, ale Tom tam vyhnívá. Chce to doletět až ke kolmé hraně, kde je les nejužší a svah nejprudší a tam se vyzvedat. Je to dnes slabé, tak dál neletím, vracím se ke startu a jdu Toma svézt. Když jsem na konci asfaltky, tak Tom ještě nejde, jedu proto dál na blátivou cestu, tam ale zapadávám! Podkládám kola klackama a když Tom přijde a zatlačí mě, tak naštěstí vycouvám. Uf!

Během této operace to zeslabilo, tak s Tomem nahoře chvíli groundíme. Pak přijíždí Jake, Lukáš a ještě jeden pilot a brzy to zase zesiluje. Pořád to je dost slabé, ale z povedeného zachránění křídla nad hlavou se rozhoduji odstartovat a daří se mi v tom držet. Ostatní jsou pořád na zemi. Po chvíli je mi ale zima, tak přistávám, protože jsem odstartoval bez bundy, rukavic i pultíku s variem. Během toho to zase zeslabuje a já znovu vyhnívám, tentokrát to dobrzdím těsně před stromem.

Rozmotávám šňůry a během toho mi všichni odletí směrem ke konci hrany. Je to pěkné, jak nás tam letí celá pětice. Lukáš je daleko vepředu, já daleko vzadu. Abych ostatní dohnal, tak letím celou dobu na speedu, což je chyba. Výšku mám malou a místa, kde ji obvykle dobírám, prolétám bez dělání pentlí, což by bylo potřeba. Kvůli tomu na konci hrany vyhnívám a můžu být rád, že přelétávám stromy. Chyba byla, že jsem moc spěchal – vyhnívku jsem si zasloužil.

Sváží mě Jake, který se včas otočil a vrátil se na start – díky! Lukáš to mezitím otočil zpátky na start a letí znovu. Na startu si to ještě rozkládám, abych křídlo usušil a mezitím přilétá Lukáš podruhé – bravo! Volá na nás, že to už otočil dvakrát. Já na něj volám, jestli to dá ještě potřetí. U toho asi vypadává z koncentrace a aniž bychom si toho všimli, tak větví na vysoké borovici. Když odstartuji, tak už ho nevidím, tak si říkám, že asi přeci jen letí potřetí a je zrovna v gajblu. Periferním viděním se mi zdá, že odpadky vpravo v lese vypadají skoro jako křídlo v květáku, ale nevěnuji tomu pozornost. Při dalším průletu nad stejným místem na mě Lukáš volá. Křídlo už sundal a nic není jemu a snad ani padáku.

Po chvíli přistávám a chystám se odjet, Lukáš na mě ale volá, že při větvení ztratil klíče od auta. Hodinu je spolu hledáme, ale nenacházíme, tak ho vezu do Prahy. Na půl cesty se mu daří spojit s kolegou, který mu náhradní klíče doveze, tak ho vyhazuji na benzínce. Večer si pak už jen vyzvedává křídlo, které si nechal u mě v autě.

Už po hodině jsem si říkal, že to je den bohatý na události. Každá další hodina si k tomu ještě přisadila. Za největšího dobroduha je dnes rozhodně Lukáš – dvakrát to otočit a pak zavětvit na nejvyšším stromě, to se jen tak nepovede. Jsem rád, že můj den byl proti tomu celkem v klidu, na bohatost zážitků si nemůžu stěžovat a poslední dobou si přeji hlavně klidné lety bez výjimečných událostí. To se dnes sice nepovedlo úplně, ale relativně jo.

Glider	UP Makalu 4 (EN B)
Route	5.4 km (5.4 pt)
Duration	0:18