Speed naopak a trénink na Summitu.

Honzu napadá, že bychom si večer ještě mohli posvahovat na Čerťáku. Jeho přelet skončil na půl cesty tam, takže ho cestou nabírám a jedeme.

Má foukat a taky fouká 2 m/s a rychlé vyhnití vidím celkem reálně, proto se do startu moc nehrnu. Kája Filip balí a jede domů, co mi to jen připomíná... https://www.xcontest.org/world/en/flights/detail:vrana/21.05.2020/16:15

Pak ale přeci jen startuji a hned po odlepení mě to zvedne, jak jsem na Čerťáku zvyklý. Po chvíli mi je jasné, že to i s takhle slabým větrem skvěle půjde. Honza, který čekal, jestli vyhniju, že by mě nabral a jeli bychom domů, se rychle přidává.

Hned po startu koukám, co to mám před sebou za zkřížené šňůry. Před startem si Honza všiml, že mám rozepnutý speed, tak jsem si ho bezmyšlenkovitě zapnul. Pravý speed už se mi na Summitu několikrát rozepl, tak tomu nevěnuji pozornost. Ale tentokrát je rozepnutý i ten druhý, tak ho taky zapínám. Jenže jsem je zapnul naopak! Speed je pořád aktivní, ale naštěstí asi jen na 5%. Za letu přemýšlím, jestli mám jít přistát nahoře nebo dole, ale ani jedna možnost se mi moc nelíbí. Nahoře jsou turbulence, dole málo místa, ani jedno bych s trochou speedu zažít nechtěl. Rozhoduji se pro rozpojení, ale samozřejmě s rizikem, že když se mi podaří rozpojit jen jednu stranu, tak poletím s částí speedu na té druhé. Říkám si, že to přenesením váhy vykompenzuji (obě ruce budu mít zabrané rozpojováním druhého speedu). Dávám se do práce a jde to pěkně blbě. Speed je zatížený, takže je ho potřeba nejdřív rukou stáhnout ještě víc a pak jde teprve s očky manipulovat. Za minutu je ven jedna strana, za další dvě druhá a mě se docela ulevuje.

Po nějaké době mě začnou svrbět roupy, ale na ostřejším půjčeném křídle nechci dělat žádné kraviny. Zkusím jen nácvik wingoverů bez brzd a jde to na Summitu líp. Pak už zkouším jen uši a klapance. Uši jdou snadno, jen se musí po vypuštění vyklepnout. Půlklapy bez speedu jsou taky v pohodě. Front stall vyvolává nepoznaný pocit - křídlo spadne dozadu a já jsem najednou bez opory, až dostanu křeč do lýtka, jak se snažím nějakou oporu najít. Ale kromě neobvyklého pocitu se křídlo chová hezky - stačí dát ruce nahoru a za chvíli letí normálně.

Půlklap na speedu je jiná písnička - nejdřív ho omylem udělám bez vypuštění speedu a to mi přijde celkem v klidu. Když ale speed po klapnutí pustím, tak se dostanu do celkem nepříjemných figur. Křídlo se po uchu rozletí k zemi a já nevím, co mám dělat dřív - chytat předstřel nebo se ho snažit uvést do letu v původním směru? Už to radši moc nehrotím a na plném speedu radši nebudu létat blízko terénu, abych tam tuhle situaci nemusel řešit.

Přistání v pohodě.

Glider	UP Summit XC4 (EN B)
Route	4.2 km FAI (6.8 pt)
Duration	1:42