Řevničovská klasika.

Foukalo dnes trochu víc ze západu, než by to chtělo. Doufal jsem i v nějaké točení, ale to se nakonec nekonalo. Dva stoupáky mě vynesly sto metrů nad start, ale točit jsem si netroufl, protože dost foukalo a hned bych byl za hranou.

Začínám jedním sletem a několika nepovedenými starty – křídlo se mi daří zvednout a držet nad hlavou, ale vítr prostě nepřetlačím. Svah tady má asi ten nejhorší sklon – není to rovina, na které by se dalo rozběhnout, ale ani to není dost prudké, aby se dalo odstartovat odkudkoliv. Takže stačí jeden větší krok, člověk je hned ve vzduchu a couvá. Ale ani těch nepovedených startů není tolik, na kolik jsem tady zvyklý – zhruba každý druhý. Při prvním sletu nestihnu přeletět stromy a před přistáním si to přetáhnu, ale naštěstí až těsně nad zemí.

Po druhém startu trochu přifoukne, rychle šlapu do speedu a mám co dělat, abych se prosadil. Nad poslední řadou stromů mi to klapne a mě probleskne hlavou, ať radši skončím na stromě než v rotoru za ním. Pustím speed, křídlo zregeneruje a nakonec se štěstím odletím. Pak se dá docela normálně svahovat, ale držím se víc vpravo, kde je to orientované trošku víc na západ. Proč mi to klaplo? Ze 2/3 speedu jsem krátce před tím dal plnej. Pak se křídlo zhouplo trochu dozadu, což je pro mě vždycky signál, že jakmile se vrátí nade mě, musím speed vypustit, ale teď jsem ho kvůli riziku přefouknutí nechal. Křídlo se nabilo, střelilo dopředu a zákonitě klaplo. Aspoň teď už jsem speed pustil, takže jsem se nedostal do dalších figur a se štěstím neskončil na stromě nebo přefouknutý. Poučení: kromě obligátního „nelítat na speedu blízko svahu a navíc s rizikem přefouknutí“ zkusím křídlo víc vnímat popruhy a při hrozícím předstřelu speed aspoň povolit, když už ne úplně vypustit.

Při třetím letu se mi daří to, co mám na Řevničově rád. Rychle naberu výšku asi 60 m nad start a s půlkou speedu letím doprava. Gajbl přeletím jako nic předem, ani nemusím kopírovat terén. Za ním to slábne, tak speed pouštím, ale výšku si pořád držím. Doletím až k serpentýnám, kde teprve začnu klesat. Na jednom místě to trochu zvedá, ale nastoupat se mi moc nepovede. Postupně vidím dvě káňata, ale nic netočí, jen letí vodorovně pryč od svahu. Tady by to chtělo vytočit – start je v TMA, vítr by mě do něj snášel ještě víc. Tohle je místo, odkud by šlo odletět. Bohužel ale žádné signály stoupáku poblíž nevidím, tak to otáčím a letím zpátky ke gajblu. Jednou jsem tady větvil, tak jsem raději konzervativnější a letím vždy tak, abych nebyl mezi svahem a vysokými stromy, což se mi tehdy stalo osudným. Kvůli tomu ztrácím víc výšky a postupně jsem víc a víc před svahem – chci letět co nejdál s větrem v zádech, i když se kvůli tomu dostanu dál od svahu. U gajblu vyhnívám a David je tak hodný, že pro mě jede. V lese najdu dvě houby, kterými za odvoz „platím“. Díky, Davide! Nakonec se ukázalo, že houby byly červivé.

Už to dost zesláblo, ale ještě se v tom chvíli povozím a pak už jen půl hodinky ground-handlingu na startu.

Už se mi stýská po točení. Řevničov na to není úplně ideální terén – rozsah větru, kdy to jde, je dost malý. Při slabém větru je člověk hned na zemi a při silném zase za hranou.

Glider	UP Makalu 4 (EN B)
Route	6.5 km triangle (7.8 pt)
Duration	0:25