21.6.2020 Jakub Vrána (Koukolova hora, 6.7 km, 0:52)

Ideální vítr na Koukolce.

Cesty nakreslené na mapy.cz už neexistují, tak jdu napříč přes louku na 49.9176N, 14.0102E, odkud vede pěšinka.

Fouká kolem 4 m/s skoro přesně na komoru, jen mírně zprava. Hned po startu stoupám 20 m nad start a nemusím se zachraňovat. Točím doprava, na návětrné straně to pěkně pípá. Když letím zpátky, tak klesám, ale u takového gajblíku vpravo to stoupá vytrvale – to nemůže být jenom větrem. Po několikadenních deštích, pod mrakem a před jedenáctou točím krásný stoupák. Není to rozbité, daří se mi to držet a stoupám 1-2 m/s – paráda! Jen dostupy jsou hodně nízko, kolem 800 m n.m. už to ztrácím a kousek nad sebou vidím na několika místech chmurky. Točit se mi dnes daří ještě několikrát – čekal jsem to hodně utlumené a jel jsem jenom na svahůvku, tak jsem v sedmém nebi.

Ve vzduchu se pořád něco děje – chvíli vlaštovky, chvíli trochu pokřikující káně, chvíli točí dvojice jiných dravců. Ukazují mi, kde jsou stoupáky, a já si říkám, jestli ptáci taky trochu lítají podle nás. Říká si někdy vlaštovka: „Hele, támhle točí hejno lidí, jdu si tam sezobnout nějaké mouchy“?

Po hodině lítání jdu na přistání – rochnil bych se tady klidně dýl, ale na startu na mě čeká synek a nechci ho tam nechávat zbytečně dlouho. Kvůli tomu se taky rozhodnu přistát nahoře – za hranou jde kopec pořád nahoru, ale už ne tak prudce. Čekám trochu turbulenci, ale skoro žádná tady není, jen vítr je dost narychlený, tak přistávám na půlce speedu. Když by na mě na startu nečekal syn, tak bych přistál vpravo pod kopcem. Za řekou by se mi přistávat nechtělo, protože přebrodit po těch deštík rozhodně nepůjde a na most je to pěkně daleko.

I s předčasným přistáním jsem strávil víc času ve vzduchu než v autě, takže mám dnes „splněno“.

+
XContest