13.6.2020 12:35 Jakub Vrána (Třebouňský vrch, 3.1 km, 0:15)

Třebouňák cestou na motokáry.

Odpoledne mají být bouřky, tak se nechci pouštět na žádné přelety a plánuji jen dopoledne chvíli posvahovat na Třebouňáku cestou s dětmi na motokáry v Chebu. Na startu jsem asi v půl dvanácté, ale pak se skoro hodinu trápím se startem. Fouká hodně z východu, takže jsem v úplavu za hřebenem vlevo a taky v rotoru za vysokými stromy. Jde interval, zvednu křídlo, nějak mi do něj plácne, křídlo jde k zemi, srovnám si to, interval je pryč, čekám na další a tak pořád dokola. Postupně mi dochází, že s tímhle větrem bude lepší startovat do klidu, ale zase nechci hned po startu vyhnít, tak nakonec čekám na okamžik, kdy dole už fouká, ale nahoře ještě ne. Start se mi konečně daří, ale moc se nezvedám. Věčnost letím v průseku mezi stromy, který jde naštěstí až dolů a nekončí hradbou jako na jiných startovačkách. Dole se konečně zvednu a chvíli se mi daří svahovat nad stromy, žádnou pěknou výšku se mi ale nabrat nedaří – nejvýš se dostanu 20 m nad start. Nafukovaná část hřebene je plošší než část se startem, tak to moc nezvedá, a start je při tomhle větru většinou v závětří.

Brousit stromy v malé výšce mi ani nedělá nějakou radost, vzduch je dnes hodně turbulentní i mimo jakékoliv překážky a stoupák žádný nejde. Po čtvrt hodině už to nedávám a chtě–nechtě přistávám. Pak se už jen vyškrábu zpátky na start a dolů k autu, kde začíná pršet.

Takovýhle prodloužený slet by mi nevadil, když by mu nepředcházela hodina trápení na startu. Chce to víc rychlosti a odhodlání – zvednout křídlo, případná rychlá korekce, otočit a běžet. Mně to všechno trvá a když křídlo nemá dopřednou rychlost, tak holt moc stabilní není.

+
XContest