27.5.2020 14:06 Jakub Vrána (Čerťák, 26.5 km, 1:39)

Pokus o let na Ranou.

Když přijdu na start, tak už nějaké stoupáky chodí. Kája startuje chvíli přede mnou, letí na přední hranu a tam velmi rychle chytá stoupák. Ze vzduchu koukám, jak mi spolu s několika ostatními piloty mizí k mraku, ale já ještě s jedním pilotem po chvíli naštěstí taky něco chytám blízko startu. Dole je to hodně rozbité, často z toho vypadáváme, ale nahoře už je to lepší, tak vytočím až k základně. Dnes docela fouká, tak se rozhoduji pro záfuk, ale musím dávat pozor na prostor, tak se chci držet vpravo (na západ). Tam je zároveň České středohoří, které by mi mohlo pomoci.

Točení slabých stoupáků a rozložení mraků mě ale snáší od Středohoří na jih po větru. Snažím se letět bokem na vítr, ale ze Středohoří vypadávám. První hodinu letu mám pocit, že jsem jen kousek od startu, pořád vidím ohyb Labe, na kterém je Čerťák. Pak ale v dálce vidím známou siluetu Oblíku, Rané a Milé a chci k nim zkusit doletět. Moc mi to ale dnes nejde. Po dvou dobrých stoupácích už nic pořádného nechytám, při jedné záchraně navíc vypadávám už v 1000 m, kvůli čemuž vyhnívám. Nízko nad zemí se mi nedaří nacházet dobrá dávací místa – chtěl bych nějakou hranku, ale po větru od pole je jen vesnice. Ve vzduchu poletuje nějaké smetí, takže tady někde poblíž stoupák asi je, já ho ale nenacházím.

Přistávám chvíli po Kájovi, kterému se daří zajistit svoz – David doletěl z Čerťáku na Ranou, pojede pro něj partnerka a cestou nás nabere. Já jdu 5 km do vesnice a tam chytám stop k dálnici – jedu s příjemným chlapíkem, který modelaří, takže o lítání docela ví a zajímají ho specifika paraglidingu. U dálnice pak čekám na Davida s Kájou, kteří už jedou zpátky na Čerťák.

Honza Kotera mezitím doletěl skoro až do Prahy, sváží ho jeho táta, ale u mě v autě má klíče od bytu. To se dozvídám, až když si rozložím křídlo na večerní svahůvku, tak aspoň půl hodinky ještě polítám. Držím se raději blízko startu – nechci vyhnít, aby Honza nemusel čekat o hodinu dýl. Vzduch dnes není tak magický jako minulý týden – do 200 metrů sice párkrát nastoupám, ale nenosí to zdaleka všude jako posledně. Zkouším wingovery bez brzd a je to pěkně těžké – daří se mi spíš jen tak pohoupat. Na zkoušení spirály mám dnes málo výšky. Vzduch smrdí z chemičky, to taky není moc příjemné.

Když po Kájovi vyhnívá i David a ještě jeden pilot, tak jdu raději na přistání nahoře. Klukům dole nabízím, že pro ně zajedu, ti si ale chtějí dát kardio, takže můžu frčet Honzovi dát jeho klíče.

Potenciál dne jsem tentokrát nevyužil. Ve stoupácích se mi nedařilo držet a vypadnutí v 1000 m mě stálo lepší let. Je mi celkem jedno, jak daleko doletím nebo kolik bodů nasbírám, chci se ve vzduchu udržet co nejdýl a najít co nejvíc stoupáků. To se mi tentokrát moc nedařilo. Dnes to byla víc turistika. Aspoň starty jsem nekazil tak jako obvykle – na tři povedené jen jeden nepovedený.

Přemýšlel jsem, proč podle tracklogu často líznu spodní hranici prostoru, ale podle varia v něm ještě nejsem. Třeba dnes vario ukazovalo FL62, ale podle tracklogu už jsem byl v prostoru. Myslím, že jsem na to přišel. Telefon ukládá tlakovou i GPS výšku, na rozdíl od jiných telefonů ale nejspíš kalibruje tlakovou výšku podle GPS, takže tlaková vlastně zobrazuje jen rozdíl tlaku na startu a v daném místě trati. V tracklozích jiných pilotů se tlaková a GPS výška liší třeba o 50 m, ale u mě nikdy. Tlakové výšce z mého telefonu se tedy nedá věřit a můžu v klidu spoléhat na vario.

+
XContest