K Mostu a zpátky.

Na parkovišti se potkávám s Víťou, Peťulkou a Pavlem Janečkem a říkám si, že by to mohl být pěkný společný let. Na startu nikdo moc nespěchá, takže jsem připraven mezi prvními. Jsem smířen s tím, že budu dělat ostatním chrousta, sám jsem si to vybral. Ale zbytečně se nechám rozhodit, když ostatní říkají, že už by do předchozího intervalu startovali. Počkám si, až trochu foukne, smítko letí nahoru, tak startuji, ale stoupák to není. Hloupě zatočím doprava po větru a než se vrátím před start, tak jsem o 30 metrů níž. Zkouším ještě něco najít dál od kopce, ale nedaří se mi. Když balím, tak startují i ostatní – někdo odlétá, někdo taky vyhnívá.

Druhý start se mi nedaří, což je nakonec dobře, protože místo mě jde Tom, který velmi rychle dnes už bohužel podruhé vyhnívá. Já si počkám, až to zdechne (stoupák je před kopcem) a pak postupně zespoda zesiluje (stoupák jede na kopec) a skutečně jdu hned po startu nahoru. Všimnu si provlečené řidičky, což se mi nestává, protože si to před startem vždycky pečlivě chystám a srovnávám. Dělal jsem i pětibodovku, ale asi dost halabala, protože kromě řidičky mám provlečený i popruh, což už za letu nevyřeším. Když jsem si to na zemi rovnal, tak jsem pak šel totiž ještě na záchod, kdy mi do toho foukl vítr a popruh provlékl. Při kontrole jsem si toho ale samozřejmě měl všimnout, příště si na to musím dát pozor (stejně tak si třeba vždycky explicitně kontroluji, jestli nemám kravatu). Rozhoduji se pro top-landing, ale nepovede se mi a vezme mě další stoupák. Křídlo normálně letí, šňůry jsou v zásadě správně, brzdit jde, speed jde, tak se rozhoduji letět.

Když vytočím, tak po větru nejsou žádné mraky, obecně je jich dnes málo. Rozhoduji se proto letět bokem na vítr pod pěkný mrak a časem zkusit trojúhelník nebo aspoň návrat. Chytám ještě několik menších stoupáků, pak ale vletím do čtyřapůlkového klesáku a výška mi mizí před očima. Zachraňuji se nad vesnicí, kde chvíli točím nulku nebo jedničku, po chvíli to ale mizí, tak letím nad další vesnici, která je navíc u brdku, který by taky mohl zvedat. Přeletím celou vesnici, která nic nedá, brdek taky ne, tak si hledám místo na přistání na fotbalovém hřišti, ze kterého mě pozoruje několik lidí (ale nehrajou). Kousek vpravo mě to ale zvedne a pomaloučku, polehoučku se vyzvedám do snesitelné výšky, pod základnu ale nedoletím. Stoupáky jsou dnes hodně rozbité, i když moc nefouká. Často z toho vypadávám a na původním místě pak už taky nic nenajdu. Thermal Assistant hodně pomáhá, ale taky není neomylný. Třeba pochopitelně netuší, co mě čeká proti větru. Nespoléhám na něj slepě, ale beru ho jako další zdroj informací – dole nahřívaná a odtrhová místa, nahoře mraky, všude svůj pocit, kde to dobře zvedalo a Thermal Assistent jako další střípek do skládačky.

Cesta bokem na vítr tak neodsejpá. Po dvou hodinách letu konečně vidím lom, u kterého jsem byl při záfuku do Německa asi za půl hodiny. Držím se silnice na Most, abych se případně mohl snadno vrátit zpátky a u uzavírky si říkám, že bych se mohl lehce zeptat čekajících aut, jestli by mě někdo hodil zpátky na Ranou. Ještě několikrát se zachraňuji z nízké výšky, jednou nad průmyslovým areálem s velkou tmavou střechou. Zvažuji i odbočku na Zlatník, ale dávám přednost vesnicím (a silnici na Ranou). Mám plán, že jestli nastoupám do kilometru, tak poletím dál (zpátky bych se s takovou výškou stejně asi nevrátil). A jestli vytočím pod základnu, tak se zkusím vrátit. K mému překvapení se to skutečně daří. XCMeteo na pátou hodinu předpovídal skoro stabilitu, mě ale trojkový stoupák vyveze až do 2200 m n.m. Jsem mimo TMA, tak si to můžu dovolit. Najednou mám všechno jako na dlani, Milá se zdá kousek ode mě, Raná kousek za ní a nedovedu si představit, že bych nedoletěl zpátky na Oblík. Se čtyřkovým klesákem bych to ale samozřejmě nedal, proto letím opatrně a podle mraků volím stopu. Navíc se zdá se trochu otočil vítr a pro návrat mi fouká do zad. S výškou se uklidňuji, točení se stává samozřejmostí a mám čas se koukat na vývoj mraků přede mnou – jeden hezky roste. Na to mi mozková kapacita dosud nikdy nestačila, vždycky jsem po mracích koukal až když jsem přestal točit, takže jsem netušil, jak se vyvíjí.

Ve Flyskyhy si všimnu typického vykrojeného útvaru značícího možné otočňáky FAI trojúhelníku. Ani jsem nevěděl, že to tam je. Před návratem do TMA musím stejně zklesat, na cestě k otočňáku je pěkný mrak, tak se to rozhodnu zkusit. Už to ale moc nenosí – chvíli se plácám kolem 1350 m, ale o moc výš se už nedostanu. Rozhoduji se proto FAI trojúhelník vzdát a raději se vrátit na Oblík. Beru to přes Ranou pro případ, že bych měl malou výšku a chtěl se tam zachytit ve večerním svahování, které už začalo. Taky jako vzpomínka na loňskou Ranskou maturitu (přes Milou jsem ale tentokrát neletěl, navíc podle nových pravidel musí být start z Rané). Ranou míjím v dostatečné výšce, podrobně sleduji větrné rukávy a pokračuji k Oblíku. Vyjde mi to až ke kopci, do svahování se ale už nezachytím. Nad sadem slyším cvrlikat přírodu a po třech hodinách ve vzduchu to je krásný zvuk. Přistávám na pána hned vedle auta.

Cítím se skvěle – nejsem unaven, není mi zima, nechce se mi na záchod. Nemám ani žízeň, protože během letu jsem pil z camel-bagu. Velký rozdíl proti skoro všem mým delším letům. Ani mi nevadí, že jsem neuletěl FAI trojúhelník. Možná jsem to mohl risknout (chyběly mi necelé dva kilometry) a pak se spolehnout na celkem velkou toleranci, která může být mezi počátečním a koncovým bodem. Ale jestli si můžu vybrat přistát u auta s plochým trojúhelníkem nebo udělat FAI trojúhelník a pak jít tři kiláky pěšky, tak je to pro mě jasná volba, body mi jsou celkem volné a ten pocit, kdy se povede se vrátit, je mnohem lepší. Navíc není nikde dané, že bych FAI uzavřel aspoň s tolerancí.

Kilometrů jsem už uletěl víc, ale ve vzduchu jsem dnes strávil zdaleka nejvíc času ze všech svých letů (když pominu svahování), nastoupal jsem do největší výšky a několikrát se zachránil nízko nad zemí. Jsem na sebe hrdý – schopnost udržet se dlouho ve vzduchu je pro mě největší priorita. Nakonec i bez FAI jsem překonal svoje maximum v počtu bodů.

Glider	UP Makalu 4 (EN B)
Route	31 km triangle (43.4 pt)
Duration	2:59