15.2.2020 Jakub Vrána (Řevničov, 13.6 km, 0:54)

Víťa mi dodal odvahu.

Z prvního letu už jsem docela vylétaný, ale ještě chci nacvičit pár top landingů a startů. Párkrát přistávám a hned zase odlétám. Když klesnu níž, tak letím nabrat výšku k lesu. Jednou vidím Víťu a Toma nad vysokými stromy, což mi je trochu divné, protože Víťa říkal, že se nad vysoké stromy trochu bojí. Nedá mi to a letím za nimi. Později se dozvím, že tam letěli hledat pilota, který někde zavětvil (bylo to ale na druhou stranu od startu, takže jsme ho najít nemohli).

Na konci lesa Víťa zatáčí trochu doprava podél svahu a když je na konci, tak jakoby nic přelétává gajblík, kde jsem ve čtvrtek z výšky 70 m vyhnil. Víťa měl tak 40. Zkouším to taky, ale rychle klesám, tak se radši vracím a vyzvedávám se aspoň zpátky na těch 40. Zkouším to podruhé s půlkou speedu a později i celým (jak mi ve čtvrtek poradil Mirek) a jsem tam! Klíčem bylo doletět podél svahu co nejdál a pak to vzít vrchem a ne přes údolí. Výšku mám stále krásných 40-70, tak letím pořád dál a dál. Víťa se po nějaké době vrací – asi už usoudil, že tam zavětvený pilot nebude. Já doletím až k místu, kde svah ustupuje trochu doprava. Přijde mi, že fouká trochu zprava, takže bych podél něj mohl letět dál, ale zpátky bych mohl mít problém se vrátit, tak to radši otáčím. Tam i zpátky letím pořád na půl speedu a když mě bolí nohy, tak si ho chytnu špičkami místo patami, což je mnohem pohodlnější.

U gajblíku vidím Víťu, jak vyhnívá, Tom vyhnil o trochu dřív. Já mám dobrou výšku a doletím až zpátky na start. Vítr slábne a doletím už jen taktak, ale nakonec si přistávám pěkně nahoře.

Rychle balím a jedu vyzvednout kluky, kteří jsou rádi, že jsem pro ně přijel.

+
XContest