Z Rané do Německa.

Chrousti v rozletu jsou na Oblíku, ale fouká skoro čistý JV, tak jdu raději na Ranou. V bezoblačném dni startuji krásně do intervalu, potvrzuje to i Pepa, který říká Martinovi, že mu to zrovna jde. Vzduch je velmi neklidný, chvíli po startu mě z ničeho nic bere asi pětkový stoupák a mám pocit, že visím někde za kšandy. Následný předstřel brzdím, ale asi málo. Pepa na mě křičí ze země, bohužel neslyším co, a i po přistání mi ostatní říkali, že se o mě báli. Naštěstí situaci zvládám bez dalších následků. Nechci dávat řidičky až pod zadek, ale příště budu muset předstřel brzdit víc.

První stoupák mě bere na Milou, tak se rozhoduji mezi dalším pokusem o Ranskou maturitu nebo záfukem. Čím jsem výš, tím silnější fouká vítr, tak to vidím spíš na záfuk. Další stoupák, který hned chytám, to rozhoduje za mě.

Za letu kontroluji AisView a zakázanému prostoru LKP8 se bezpečně vyhýbám. Přes lom u Bíliny se mi fakt nechce letět – děsí mě představa, že tam někde v rotoru budu přistávat mezi obří stroje. Ale bere mě stoupák, tak si nad lom přeci jen troufám, vždy ale tak, abych z něj dokázal odletět. Lížu u toho asi trochu vršek LKMO, ale rychle z něj vylétávám.

Mezi Lomem a Osekem je velký les bez možnosti přistání. Snáší mě nad něj vítr, ale vzhledem k tomu, že místo souvislého lesa vidím jednotlivé stromy, tak radši letím po jeho okraji. U Loučné si už vybírám místo na přistání, když mě náhle bere krásný stoupák. Na Špičák je trochu neklidný, jako dnes ostatně všechno, ale na Vlčí horu je jako beránek. Vario pípá jak šílené, křídlo je přesto v klidu a mně se daří krásně točit.

Přelétám Moldavu a na mapě kontroluji, že už jsem v Německu. Přistávám 6 km za hranicí u Schönfeldu. Přistání si za rámeček nedám. Letím po větru a chci točit doprava, abych odletěl z pastviny, nad kterou jsem. Vpravo je ale mírný svah, takže vidím, že už to nevytočím. Než mi dojde, že by bylo lepší zatočit doleva a přistát na pastvině u krav, tak už jsem na zemi pěkně po větru. V dálce vidím, že se krávy jdou podívat, co jim to tam přistálo, tak beru padák do květáku a podlézám elektrický ohradník. Když krávy vidí, že beru roha, tak některé dokonce trochu popoběhnou, ale naštěstí to stihnu.

Druhá část dobrodružství právě začíná. Píšu do skupiny, jestli by mě někdo nevyzvedl. Víťa se nabízí, ale bohužel má v sobě tři piva. Přes Pavla Janečka mi ale domlouvá Švimbiho, který by mě mohl vzít, prý se mi ozve. V Schönfeldu jede nějaký autobus, ale rozhodně ne do Česka. Navíc nemám žádná eura, jen kartu. Jdu tedy pěšky a u toho stopuji. Po chvilce mě bere paní, ale asi jen 500 metrů ke křižovatce, kde jede na opačnou stranu. I za to jsem ale vděčný: „Danke šén, auf vídrzén.“

Jdu dál a po několika kilometrech potkávám německé cyklisty, kteří poznávají paraglide na zádech a anglicky se mě ptají na let. Prý byli v sobotu taky na Rané. Příjemné setkání. Za dalších několik kilometrů mi zastavuje dodávka a bere mě skoro až na Moldavu. Já sice neumím německy a řidič anglicky, pochopí ale, že jedu do Česka a zastavuje mi na příhodném místě. Do Moldavy dojdu kilometr pěšky a konečně se mi podaří spojit se se Švimbim. Ten má krmící a jiné rodinné povinnosti, ale slibuje, že asi za 45 minut vyrazí. Čas využívám k tomu, že dostopuji do Hrobu. Bere mě milý pán, který má bohaté zkušenosti s lítáním. Prý už letěl v balónu, skočil s padákem a letěl ultralightem, který i chvíli řídil. Dostal to ke 40., 50. a 60. narozeninám. Ponoukám ho, ať si k 70. nechá dát let paraglidem na tandemu, tak se směje.

Volá Švimbi, tak mu říkám, že budu čekat v Hrobu. Díky tomu, že nemusí jet na Moldavu a zpátky, tak mě bere až na Ranou, i když původně chtěl jet jenom do Mostu. Cestu strávíme příjemným hovorem o jeho desetiletých zkušenostech, několika krizových situacích, kterými prošel, a o mém začátečnickém štěstí. Švimbi, tisícekrát díky za ochotu a za odvoz! Víťo, tobě taky za organizaci této záchranné operace.

Ani tím ale akce ještě nekončí. Když jedu domů, volá mi syn, ať si pustím Evropu 2. Hraje písnička od Haničky Zagorové, tak si říkám WTF. Zaposlouchám se do textu a slyším „Já se vznáším, já si létám,“ tak začínám čekat nějakou lotrovinu. Písnička dohraje a moderátor říká: „Slyšeli jste song za trest, který poslal Prokop a jeho brácha svému tátovi, který byl lítat na paraglidu a přistál v Německu.“ Moderátoři si z toho dělají legraci, že jsem asi chtěl přistát někde u Mostu a místo toho jsem po přistání slyšel: „Halt! Was ist das?“ Smál jsem se, až jsem se za břicho popadal. Záznam: https://www.vrana.cz/xcontest/20190904-song-za-trest.mp3

https://ayvri.com/scene/nxkw38v0j8/ck05tl670000131652x7g9q7j