pěkně jsem se plazil...

13:39 jsem bral jako reálnou možnost přistát u vrcholu ropice na mýtině :)

+4,5 m/s

68 km/h

1876 mnm

-4,6 m/s

937 mns

02:46

5911 m

Javorový - Kacabaja

Na přelet se začalo chystat už den napřed. Je pátek 23.dubna a vypadá to, že by to dnes už i šlo. V 10 volá Vojta, loňský kurzista dnes nadějný závodní pilot, jestli bych s ním nechtěl vyrazit na Špirdu. Dlouho jsem neváhal a ačkoli to vypadá na sletík chuť je silnější a už nakládám. Ozval se ještě i Laďa, taky čerstvý pilot, že je kousek a že by se jel na kopec podívat. Na Juřačce to mám rád, 12 km dlouhý hřeben, půl druhé hodiny cesty z domu – paráda. Trochu jsme polítali a protože bylo ještě do západu sluníčka daleko, šli jsme potrápit Laďu na blízký terén Vítovka u Oder. Tam se začal rodit plán na následující den. Vojta se potřeboval učit a nechal se ukecat by pujčil své rogalo Laďovy, který si na něm výborně na Vítovce polítal. Je to starší Moyes XT, ale hodné jako moje maminka.

V sobota 24.4. vyrážím společně s Laďou a naší novou milou svozařkou Ágnes na Javorový. Předpověď je na slabý SV do 3 m/s , sluníčko, čistá nahoře to jen trochu brzdí zákal. Dnes je nás tu vzduchoplavců požehnaně a vydatně jsou zastoupena i rogala. Berťa, Honza, Mira, Robert, Artur, Laďa, Jarda, Pavel, Lukáš, Rosťa, Formes, Laďa a já. Zdravíme se všemi podobného postižení a jdeme stavět. Artur ve vyčkávání počasí udělal zběžnou kontrolu křídel a taktně upozornil na drobné nedostatky. Na startu jsme svědky opět nevýdaných situací kdy startující padáci skákajíc si přitom po hlavách a vybavení ohrožují naše rogala. Vůbec si neuvědomují, že jedna zlomená spíra zkazí pilotovi celý letový den, nemluvě o tom, že oprava není levná záležitost.

Laďa je tu poprvé a raději vyčkáváme, až se vzbouřený testosteron vrátí na mírně zvýšenou hladinu. Pozoruju jak jedno křídlo po druhém startuje a váhajícím pilotům dodávám kuráže. Je to opět o načasování startu do vhodného intervalu. Lukáš i Robert někam zmizeli ostatní po chvilce snažení taky. Po jistém Laďově startu se jdu zapnout pod křídlo a postavit na start. Dlouho neváhám, protože vlevo vpředu od startu se lehounce zvedá Jarda.

Je to tam skoro jako pravidelně. Slabé stoupání s překvapivě velkým snosem mě nasává do šluchty u vysílače. Ještě před startem jsem s děvčaty vtipkoval, že když mě poletování u kopce připadá příliš jednotvárné, chodím se nad vysílač odreagovat. Slívají se zde stoupáky a pravidelně je tu slušný bigbeat. Tak to schytám hned ze začátku. Podařilo se mi to slušně ustředit a silné stoupání mě vysadí skoro v 1900 mnm. Toho dne nejvyšší dosažená výška. V obavě, že to bude podobné jako včera na Juřačce - stoupák a pak se vydat na cestu nebo přistát. Vyrážím nad hřebenem na Javorový (1031) kde vidím rogalo. Otočím tu pár zatáček, ale nedařilo se mi to využít. S pocitem dostatku výšky a jistoty ve svém novém rogale pokračuji na Šindelnou (1000) a Ropici (1082) po hřebenu, kde čekám pořádný stoupák, který mě zase vytáhne někam vysoko .

Docela se sypu a ohlížím se jestli mi to dá ještě zpět před kopec. Chci si ale potvrdit, že to tam bude a pokračuju. Nad Ropicí (1082) se mi to nedaří najít přesvědčujíc sám sebe, že to tu musí někde být, protahuji zatáčky. Něco točím, ale převážně se sypu dolů. Už vím, že pokud se mi podaří návrat před kopec, bude tím největším husarským kouskem. Asi jsem byl v přesvědčování sebe sama natolik úspěšný, že po chvíli zvažuji možnost přistát na vrcholu, kde je malá planina. Naštěstí jsem tuto myšlenku zavrhl a vyhlížím přistání dole v údolí a typuji to někde poblíž cesty a představuji si jaké to tam asi bude. Brrrr! Zkusím se nalepit na hřeben a vrátit se alespoň před něj. Od vrcholu Ropice jsem se začal vracet zpět k vrcholu Javorový, každou chvíli očekávajíc nějaký rotor v závětří kopce. Už jsem pod úrovní hřebene a na vysílač už nevidím. Je neuvěřitelné když si dnes prohlížím tracklog jaký kousek to je a jak intenzivně jsem tu malou chviličku vnímal.

Při návratu jsem jednou krovkou o něco zavadil. Byl to stoupák nebo jen bordel v závětří? Místo pro nouzové přistání jsem si již vyhlédl tak jsem to zkusil otočit. Moc neexperimentuju, nasadil jsem levou od kopce a držím se slabého stoupání zuby nehty. Vůbec to není takové, jaké jsem to čekal nebo byl stoupák u vysílače. Zrovna zde bych potřeboval nabrat výšku na, které bych mohl postavit přeskok na Lysou. O další 3,5 minuty později a asi 200 m výš pozoruji dole ptáka naproti u vrchu Příslop (945), jak něco točí. Odborník od přírody tak jsem to k němu natáhl, ale nic. Vracet se mi nechtělo, tam už jsem byl a tak se pouštím dál po hřebenu k Ropičce (918) hledat štěstí. Přeci to tu musí fungovat. Držel jsem se hřebenu a zvažoval kam dál, když nic nepotkám. Relativně rychlý postup bez výrazného opadání ačkoli na žádné stoupání jsem nenatrefil, mě opět naplnil optimismem, že bych se s trochu štěstí mohl protlouci na Suchý (628) pak Kyčeru (768) a vymotat se z kopců.

Ropička (918) zabrala a v cca 1480 mnm se pouštím na přeskok údolí Morávky. Na protějším žebru Obora (709) vidím dva kouře, jak se z úrovni hřebenu slévají a mířím přesně tímto směrem. Nad údolím jsem se zdržel v nuličce, ale tu opouštím a pokračuji v původním plánu. Jsem tu pozdě a docela jsem se prosedl. Někde tady poprvé slyším hlášení Matěje o jeho pozici a představuji si, že ho doletím, ale je někde nad Frýdlantským letištěm a plánuje si tu ustlát. V zhruba v 950 mnm to zkouším protáhnout za hřeben na zasluněnou stranu jestli ho tam ještě nestihnu. 150 m se přizvedávám a opouštím špatně čitelné stoupání, které se mi pro tu chvíli zdálo, že pokračuje pro mě nevýhodným JV směrem po hřebenu k vrcholu Travný (1203). Opět hlášení Matěje, že mu to zabralo a letí dál. Přeskakuji údolí Mohelnice na zasluněný hřeben vedoucí k vrcholu Lysé hory (1323) s úmyslem udělat to jako před rokem. Mám to a v příjemném stoupání si prohlížím vysílač a jeho okolí. V 1550 mnm se mi stoupání ztrácí. Přemýšlím jak dál, výšku na přeskok na Ondřejník (889) nemám tak dál pokračuju podle starého scénáře směr Smrk (1276).

Matěj opět hlásí „jsem na Radhošti (1129) pokračuju na Javorník (918) asi sednu u Kacabaje“. Nad Ostravicí trochu přitáčím, ale i tak se ke Smrku (1276) doplazím lehounce nad 1000 mnm. Zkouším, jestli mě přidrží svah tak se co nejtěsněji přilepím na hřeben. Nepadám tak zkouším zasluněnou stranu. Pořád nijak zvlášť nepadám a libuji si, že tu půjde vydržet, než se něco pro mě upeče. Už je i dost hodin 16:28 tak zvažuju, kam až mi sluníčko pomůže. Otočím, abych se vrátil na nafouknutou stranu, a znáte to ačkoli se vracíte stejnou trasou, je to jiné, začal jsem se bořit. Na severní stranu Smrku jsem se dostal ještě níž než před chvílí. Vracím se a hobluju svah. Zkusil jsem to protáhnout na zasluněnou stranu do závětří předpokládaného směru větru k vrcholu Malý Smrk (1173). Určitě tu neklesám, ale ani se nezvedám. Zkouším se ve stoupavé složce líp vytočit a už mi to zabírá půl zatáčkou. Žebro spojující vrcholy je hodně příkré a s každou zatáčkou jsem blíž a blíž stromům. Zažívám blažený pocit, jak se zvedám v těsné blízkosti žebra a stromů. V úrovni vrchu Malý Smrk (1173) mi stoupání uniká víc po větru, ale nemám kuráž se s ním pustit s minimálním převýšením desítky metrů. Zkouším to protáhnout víc do údolí a přesouvám se o kousek dál. Trochu jsem se prosedl, ale v zápětí nalítám stoupání. Opět je hodně nalepené na hřebenu tak mi to vychází na trochu víc než půl zatáčky. Po dosažení vrcholu hřebene stoupání uhýbá víc za něj. S dostupem zase o něco míň cca 1380 mnm rovnám a pokračuju plus mínus tak, abych přeskočil údolí Čeladenky, kde chci navázat na žebro Malé Stolové (1009).

Vysílačka zase zachrčí „jsem na Javorníku, pokračuju dál na Kacabaju“. Mířím si to přesně na střed kotliny a nechci se moc pouštět do leva, ačkoli je zde žebro nasvíceno, abych měl šanci Malou Stolovou (1009) oblétnout a sednout v předpolí. Opět ve výšce pod 1000 mnm čuchám po svahu a trochu se v mírném stoupání přizvedám. Nabízí se přepadnout do kotle Kněhyně (1257) - Čertova Mlýna (1205) – Tanečnice (1084), ale s výškou tak na přeletění žebra nemám dost kuráže se odhodlat k tomuto kroku, ačkoli právě tam bych to hledal. Mám respekt z možné turbulence pomalu zesilujícího větru. Představa, jak se sypu dolů a následně plazím z kotle na nejbližší přidávačku, není moc příjemná. Pozoruji majestátnost kotle a pokračuji v opatrném letu v úrovni hřebenu. Přeci o nic nejde jen si dobře zalétat a užít si čas, kilometry ve vzduchu. Je to skvělý pocit, hlavou dopředu křídlo vizuálně vůbec nevnímám, jen ho cítím, skoro jako prodloužené paže. Jako by bylo zcela přirozené si tu tak poletovat.

Velkou Stolovou (1049) musím oblétnout a na její severní straně nalítám slabší stoupání. Otevírá se mi pohled do rovin a Velký Javorník (918) kde pod čistou modrou oblohou vidím pulzovat padáky. Připadám si úplně malinký, ztracený a proklatě nízko. U Kunčic pozoruji kouř, krásně narovnaný a jede nahoru. Chvíli zvažuji, mám-li to tam pustit. Je to určitě na dokluz +-3,5 km, ale co když tam budu pozdě, pak přistanu. Hodina opět pokročila a lepší to už dnes určitě nebude. Jak to šlo sem pujde to snad i dál. Opět se trochu přizvedávám, moc se nezdržuju a pokračuju na Nořičí horu (1047).

Jako přes kopírák v závětří na nasluněné straně slabé stoupání. Držím se ho, dokud se mi nevytrácí v závětří kopce. S respektem a očekáváním přeskakuji na výběžek hřebenu Okrouhlý (986). Mám něco kolem 700 mnm a vidím to na poslední šanci před rozpočtem. Opět je na nasluněné straně slaboučké stoupání. Chovám se k němu mnohem citlivěji, bych ho snad nevyplašil. Jsem pod úrovní hřebene někdy i 0,5 m/s s velkým snosem zvláštním směrem mě unáší k Pustevnám a já jim nevěřil. Jde to dobře, lepší se to. Už jsem v úrovni, euforie je maximální. Z ničeho nic to ztrácím. Tuším co přijde a taky, že to přišlo. Sypu se dolů a vše co jsem tu nakoupil, utrácím, než se dostanu z kotliny. Jde to tak rychle, že zvažuju jak udělat rozpočet na dolní stanici lanovky, ale v 750 mnm klesání ustává.

Jsem přeci jen snad o nějaký metr výš než před chvílí na severní straně o žebírko dál. A je to zase tady. Mnohem líp čitelné a silnější stoupání opouštím v 1350 mnm nad cestou k Radhošti. Chvíli zvažuju zdržet-li se ve stoupání a pokračovat dál ke Karlovi nebo to poslat nad Rožnov. Lákadel je hodně, ale na Javorníku jsem letos ještě nebyl, navíc jsou tam ti padáci a Matěj.

Napínám. Zacílím na Malý Javorník (839) kam mi to asi vyjde a snažím se letět rovně. Míjím Radhošť (1129) v lepší výšce něž před rokem, kdy jsem to už nedotáhl. Nenechám se rozhodit zapípnutím uprostřed údolí a pokračuju rovně. Už zase nad kopci a hledám, kde by to mohlo být. Trochu tomu nerozumím, proč mě nechce přidržet svah, ale asi je to výš. Jsem zase dost nízko 730 mnm. To mi nevychází ani, abych přeletěl dráty vedoucí k Javorníku. Musím změnit směr a tu malou bouli oblétám. Už jsem na její severní straně a hned to zkouším. Nepadám je to dobré. Přesouvám se pod start a točím. Jsem tak nízko, že si to můžu dovolit, ostatní u kopce tím nemůžu omezit. Jsem v úrovni a je tu docela husto vybírám si levou stanu Javorníku a přitáčím. Na koho tu nenarazím, Matěj se vrací z Kacabaje a společně si tu teď poletujem.

Matěj mi hlásí „pojď jdeme na Kacabaju“ nikam nespěchám a líně se za ním vydávám. Letí mu to rychle a vysoko. Párkrát si po chuti přitočím, ale je to zbytečné, svah funguje úplně sto procentně. Docela se divím, jak se rozfoukalo. Bude to minimálně takových 20 km/h SV. Matěj chce sedat. Vyzývá mě, bych šel jako první, ale jsem konečně výš než on a chci si to vychutnat. Láká mě to letět dál, přistávat se mi ještě nechce. Nemám dobrou zkušenost s přistáváním, když se dá ještě letět. U kacabaje mám ještě přes 1050 mnm. Využívám výšky, abych si zkusil plně napnuté křídlo na rychlosti. Nakonec s pocitem, že jsem úkol dnes splnil, plánuju rozpočet. Honza je níž a jde sedat. Ivetka hlásí vítr a na zemi vytyčuje jeho směr. Skvělá asistence. Při postavení mi to vyplavalo tak jsem rychle ještě zalehl a nutím křídlo k rychlosti. Fouká hodně hodně, přehmatávám v poslední okamžik a zbytek rychlosti vyklusávám po zemi se stále vztlakujícím křídlem. Na třetí pokus se mi podařilo doletět do cíle. Start Javorový přistání Kacabaja. Pro dnešek úkol splněn. Dík patří všem, co mi pomohli se svozem. Zmíním Agnes a Laďu, který mě u Kacabaje vyzvedl.

Dovolím si připojit linka na videjko Ladi Štěrby z toho dne. http://www.youtube.com/watch?v=eGiFT6-KFNM

údaje z vária:

max stoupání +4,5 m/s

max rychlost 68 km/h

max výška 1876 mnm

max klesání -4,6 m/s

výška nad start 937 m

2:46 doba letu

http://www.youtube.com/watch?v=eGiFT6-KFNM