První paraglidingová vzpomínka.

Vzpomínám si, že když jsem se přihlásil na kurz a drtil jsem učebnici od Richarda Plose, tak jsem vyrazil do Děčína s dětmi na via ferraty. Koukali jsme na paraglidisty a já jsem zíral, jak jsou vysoko a jak daleko až doletí, i když je pod mrakem. Vrtalo mi hlavou, jestli lítají čistě na svahování nebo jestli to je nějaká termika, což byl potom na kurzu jeden z mých mnoha zvídavých dotazů. Později jsem se dozvěděl a na vlastní kůži si vyzkoušel, že termika může fungovat, i když je zataženo, takže piloti tehdy lítali na kombinaci obojího. Od té doby se chci do Děčína podívat znovu a zalítat si tam.

Dnes to vypadalo jako ideální příležitost – na terénech v okolí mělo být bezvětří a v Děčíně mělo foukat stabilní 3 m/s z jihu. Dopoledne ale sondy ukazovaly opak – na Berouně dvojka, v Děčíně jednička. Svůj plán vyrazit už před polednem jsem proto opustil a radši jsem rodině uvařil oběd, na kterém si pochutnala. V jednu se to ale na Děčíně rozfoukalo, tak jsem přeci jen vyrazil. Ale je rozdíl, když to mám na kterýkoliv start v okolí do 35 minut až na kopec a když se do Děčína na kopec dostanu za dvě hodiny. Za tu dobu to zase zeslabuje, takže po bezproblémovém startu na první pokus brousím svah a vyhýbám se stromům. Propadnu se na -40 m pod startem, pak na chvilku přifoukne, vyzvedám se na -20 a začínám si dělat trochu naděje, ale během chvíle to zase zeslabí. Letím doprava před kolmé skály, kde doufám ve stoupající vzduch, ale kupodivu mě to tam naopak splachuje.

Přistávačka budí respekt – tenký pruh mezi řekou a silnicí, ale v praxi to byla pohoda. Přistávačka je sice úzká, ale pěkně dlouhá, takže se nad ní stačí dostat s výškou do 10 m a postupně klesnout. V silnějším větru nebo s nárazy by to byl ale asi větší oříšek.

Je mi líto jet takovou dálku kvůli jednomu sletu, tak kopec šlapu ještě jednou, i když mi je jasné, že to bude zase jen slet. Nahoře kupodivu fouká víc než poprvé, ale než si to rozbalím, tak je to pryč a už to znovu nepřijde. Na přistávačce fouká přesně z opačné strany než na startu (od kopce nad řeku SV, na startu byl JZ). Kvůli tomu a v kombinaci s tím, že se mi při vyndávání nohy z kokonu trochu zamotala noha, druhé přistání moc ladné není, ale v řece nekončím, takže pohoda. Směr větru na přistání jsem vůbec nepochopil. Už po prvním letu jsem si všiml, že tam fouká od kopce a myslel jsem si, že budu startovat na berana, ale nahoře foukalo přesně z opačné strany. Místní Pepa mi později vysvětluje, že to bylo nejspíš kvůli katabatickému proudění, které se dole projeví silněji.

V Berouně (nebo dřív na Děčíně) bych dnes polítal líp, ale to nevadí. Je potřeba poznávat nové terény a i cesta autem podél Labe byla pěkná. Na severu bylo o dost jiné počasí – o 5 °C nižší teploty, opar a na polích pořád sníh. Jsem rád, že jsem si aspoň z půlky splnil sen v Děčíně polítat, ale uspokojen nejsem, takže se sem určitě ještě vrátím.

Je zajímavé, že ferraty v Děčíně jsou opravdu to první, kdy si vzpomínám, že jsem viděl paraglide. Nevybavuji si, že bych ho viděl někdy dřív a to třeba ani na YouTube. Vzpomínám si, že jsem viděl wingsuit (https://youtu.be/TWfph3iNC-k) a uchvátilo mě to, ale zároveň bych to nikdy nechtěl sám dělat. Paragliding pro mě byla jasná volba – ty hodiny ve vzduchu a pocit, že překonáváme gravitaci, mě na tom unáší nejvíc.

Glider	UP Makalu 4 (EN B)
Route	1.9 km (1.9 pt)
Duration	0:17